17 C 55/2022-50 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 271,35 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne 2. 12. 2020 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Tento se zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 4 289,36 Kč spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně; celková částka, kterou byla žalovaná povinna uhradit, tak činila 25 315,35 Kč, a tato byla splatná dne 31. 5. 2021. Na dluh však žalovaná uhradila pouze 1 000 Kč dne 17. 8. 2021. Pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru byla účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka tak představovala dluh na jistině ve výši 25 315,35 Kč (včetně sjednaného dlužného úroku) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 1. 6. 2021 do 28. 1. 2022, tj. 1 956 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že toto provedla dotazníkem vyplněným žalovanou, ze kterého byl patrný její příjem a měsíční náklady. Dané skutečnosti pak byly ověřeny třemi výpisy z účtu žalované, lustrací v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení]. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 28. 3. 2022, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 16. 3. 2022). 3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se jednalo o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s dobou trvání 180 dní. Jako celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla ve formuláři uvedena částka 25 315,35 Kč s tím, že v této je započten úrok ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, na dobu 180 dní, s úrokovou sazbou ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně s tím, že celková částka k zaplacení činí 25 315,35 Kč Smluvní pokuta pro případ prodlení klienta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle faktury ke smlouvě [číslo] činily měsíční splátky 4 289,36 Kč s tím, že poslední splátka splatná 31. 5. 2021 byla ve výši 3 868,55 Kč. Dle výpisu z účtu byla žalované na účet č. [bankovní účet] (z tohoto žalovaná dne 27. 11. 2020 žalobkyni zaslala 1 Kč) dne 2. 12. 2020 převedena částka 12 000 Kč. 8. Z formuláře vyplněného žalovanou soud zjistil, že tato uvedla, že je vdaná, bydlí v pronájmu, je zaměstnaná s příjmem 20 000 Kč měsíčně, přičemž měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Jako počet vyživovaných osob domácnosti uvedla dvě a jako počet osob s příjmem osob jednu. Dle výpisu z účtu žalované činil na tomto zůstatek k 30. 9. 2020 částku 1 646,15 Kč, zůstatek k 31. 10. 2020 částku 5 481,78 Kč a zůstatek k 30. 11. 2020 částku 15 677,88 Kč. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze formulář vyplněný žalovanou a výpisy z jejího účtu za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, nebyly zjištěny další výdaje domácnosti, a to zejména za situace, kdy z výpisů z účtu žalované vyplývá, že v měsících září a říjnu 2020 byl konečný zůstatek na účtu takový, že splacení sjednaných splátek by bylo problematické, ne-li nemožné. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 11 000 Kč (12 000 Kč poskytnutých mínus 1 000 Kč splacených). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.