20 C 196/2022-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy ze dne 13. 5. 2018, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]). Návrh odůvodnila tím, že žalované byl poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit (spolu s úrokem ve výši 25,85 % p.a.) v 13 měsíčních splátkách Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 13. 6. 2019. Na úvěr však neuhradila žalovaná ničeho. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč a sjednaného úroku 25,85 % ročně od 14. 5. 2018 a úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 6. 2019. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu jejího trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2) a 4) o.s.ř., dnem 8. 7. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 28. 6. 2022. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o prodeji části závodu uzavřenou dne 6. 9. 2018 mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými dne 11. 12. 2019 mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba] a dne 9. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamy postoupených pohledávek a oznámeními o postoupení pohledávky. 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 5. 2018 a platebního dokladu SIPO znějící na jméno [celé jméno žalované] [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná v době poskytnutí úvěru žila v družském poměru – 2 osoby v domácnosti, bez vyživovacích povinností, bydlela u rodičů, vlastnila standardní vybavení domácnosti, auto, dosahovala průměrného příjmu 22 037 Kč měsíčně, její výdaje představovaly energie ve výši 838 Kč měsíčně (elektřina, televizní poplatek a poplatek 13 Kč poště), strava 8 000 Kč měsíčně, splátky úvěru nevypláceného předmětným úvěrem 1 300 Kč. Žalovaná doložila při sjednávání úvěru i listiny níže uvedené. 5. Z informace o jednotce soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalované] je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [část obce] zapsané na [list vlastnictví] u zdejšího katastrálního úřadu. Dle shodného příjmení se žalovanou lze usuzovat, že se jedná o její příbuznou. 6. Z rozhodnutí ředitele [stát. instituce] z 1. 8. 2017 a výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná byla od 1. 8. 2017 do 31. 7. 2020 ve služebním poměru ve [stát. instituce] s příjmem v období 2-4/2018 v průměrné výši 22 038 Kč čistého měsíčně. 7. Z finanční analýzy a credit scoringu soud zjistil, že poskytovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaná má měsíčně volné zdroje 15 968 Kč, když počítala i s rezervou 1 000 Kč na neočekávané výdaje. 8. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 13. 5. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Tento se zavázala žalovaná splatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč (800 Kč poplatek za uzavření smlouvy, 4 400 Kč za správu úvěru, 3 800 Kč za hotovostní výběr splátek a úrok ve výši 25,85 % p.a.) ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 13. Žalobkyně soudu předložila listiny, kterými řádně ověřila úvěruschopnost žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO, vlastnictví bytu) a soud tak úvěrovou smlouvu považoval za platně uzavřenou. Žalovaná naopak neprokázala, ale ani netvrdila, že by smlouvu neuzavřela, že by poskytnutou částku splatila, event. že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal též sjednaný úrok a úrok z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 1 900 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 6 650 Kč. 15. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.