20 C 212/2022-21 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým návrhem domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu výše, neboť jej dne 31. 10. 2021 prodal žalovanému. 2. Usnesením č. j. 20 C 212/2022-13 ze dne 14. 6. 2022 soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil k žalobě a aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k žalobě a zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému společně s žalobou doručeno dne 1. 7. 2022 do vlastních rukou. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. se nevyjádřil. Soud proto v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 4. V řízení bylo prokázáno kupní smlouvou, že dne 31. 10. 2021 žalobce, coby prodávající, prodal žalovanému, coby kupujícímu, motorové vozidlo Audi 80, rok výroby 1991, [VIN kód], [registrační značka] za 5 500 Kč, kterou kupující uhradil v hotovosti na místě. Kupní smlouva byla vyhotovena písemně a účastníky podepsána v den uzavření. Kupující byl ve smlouvě upozorněn, že prodávající po podpisu smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a je tedy povinen vozidlo pojistit. 5. Z výzvy [stát. instituce] z 23. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce byl vyzván k zaplacení 500 Kč, neboť výše uvedené vozidlo stálo dne 2. 11. 2021 na chodníku u domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], čímž došlo k přestupku dle § 125f odst. 1 dle zák. č. o provozu na pozemních komunikací. 6. Z výzvy [obec] [anonymizována dvě slova] ze 4. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce byl vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] za období, kdy předmětné vozidlo nebylo pojištěno, tj. za období 6. 11. 2011 – 7. 2. 2022. 7. Soud shledal, že žalobce má na určení naléhavý právní zájem, neboť ačkoliv převedl vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného, není tento s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou v registru silničních vozidel veden jako vlastník vozidla. Žalobce není schopna zajistit všechny úkony bez součinnosti žalovaného, nemůže zajistit ani provedení evidenční kontroly, proto nebylo možné postupovat dle § 8a zák. č. 56/2001Sb. a nezbylo žalobci nic jiného, než se určení vlastnictví ke dni 31. 10. 2021 domáhat soudní cestou. Soud tedy ze všech těchto důvodu žalobě vyhověl s tím, že toto rozhodnutí bude podkladem pro dokončení přechodu vlastnického práva dle § 8 odst. 4 písm. b) zák. č. 56/2001 Sb. (výrok II.). 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč a náklady na právní zastoupení, a to 2 x 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí vč. přípravy zastoupení a podání žaloby, dále 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky za stejné úkony, a DPH ve výši 1 176 Kč, celkem tedy 8 776 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.