20 C 68/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 2. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 540 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdil, že dne 25. 5. 2020 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce peněz, na základě které se žalobce zavázal žalovanému zapůjčit částku 540 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit do 31. 12. 2020 spolu se smluvním úrokem sjednaným ve výši 64 800 Kč. Žalovaný poskytl žalobci jako zástavu kempingový automobil zn. Fiat DUCATO/670, avšak uvedl žalobce v omyl, když mu poskytl pouze malý technický průkaz k vozidlu, ačkoliv tvrdil, že se jedná o velký technický průkaz. Žalovaný do sjednaného data, ani později, ničeho neuhradil. 2. Žalovaný je podnikající fyzickou osobou registrovanou v Polské republice a státním příslušníkem Polské republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis), když místem splnění závazku mělo být bydliště žalobce (čl. II smlouvy o půjčce peněz ze dne 25. 5. 2020). Rozhodným právem je české právo, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (nařízení Řím I) mezi účastníky ujednáno (čl. VI smlouvy o půjčce). Bylo zjištěno, že žalovaný nemá v České republice hlášen pobyt a na jejím území se dlouhodobě nezdržuje, naposledy byl jeho pobyt ubytovatelem hlášen ve dnech 24. 12. 2019 – 27. 12. 2019 a 31. 1. 2020 – 4. 2. 2020. Prostřednictvím dožádaného soudu v [anonymizováno] v Polsku se žalovanému nepodařilo doručit žalobu a výzvu, aby se k této žalobě vyjádřil. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je neznámého pobytu a ustanovil mu opatrovníka. 3. Opatrovník žalovaného uvedl, že není pochyb o tom, že smlouva o půjčce peněz byla uzavřena, nebylo však prokázáno, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti. Nebyl předložen žádný příjmový doklad, nadto provedení transakce ve výši 540 000 Kč v hotovosti je zákonem č. 254/2004 Sb. zakázáno a oba účastníci by se takovým jednáním dopustili přestupku. 4. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím žalobce a opatrovník žalovaného souhlasili. 5. Smlouvou o půjčce peněz se zástavou motorového vozidla ze dne 25. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal žalovanému zapůjčit částku 540 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit do 31. 12. 2020 spolu se smluvním úrokem sjednaným ve výši 64 800 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí půjčky v hotovosti. Podpisy obou stran byly úředně ověřeny. Občanským průkazem Polské republiky č. [anonymizováno] bylo dále prokázáno, že žalobce si před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného. 6. Předžalobní výzvou a podacím lístkem ze dne 20. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení zapůjčené částky. Výzva byla zaslána na adresu žalovaného v Polsku tak, jak byla uvedena ve smlouvě o půjčce. <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Bylo prokázáno, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z. (navzdory označení smlouvy jako smlouva o půjčce a odkaz na„ § 657 a násl. občanského zákona /NOZ-CZ/“), na základě které žalobce poskytl zápůjčku žalovanému a tento se ji zavázal ve stanovené době vrátit, včetně sjednaného úroku. K předání peněz došlo při podpisu listinné smlouvy, přičemž žalovaný převzetí peněz stvrdil podpisem smlouvy, o jehož pravosti není pochyb mj. s ohledem na úřední ověření podpisu. Žalovaný však zápůjčku ani sjednané úroky nevrátil, a to ani po obdržení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na vrácení nesplacené jistiny zápůjčky a smluvního úroku. 9. K argumentaci opatrovníka žalovaného soud uvádí, že zákon č. 254/2004 Sb. skutečně omezuje hotovostní transakce na maximální částku 270 000 Kč, přičemž provedením hotovostní transakce ve vyšší částce se plátce i příjemce platby mohou dopustit přestupku. Daný zákon je však veřejnoprávní úpravou mimo rámec soukromoprávního vztahu účastníků a na platnost smlouvy o zápůjčce nemůže mít vliv. 10. Pokud jde o zástavu kempingového automobilu, soud se danými tvrzeními více nezabýval, neboť pro předmět tohoto řízení nejsou podstatná, neprovedl k tomu z tohoto důvodu ani důkazy fotografií a technickým průkazem. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci, který žalovanému zaslal předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 10 460 Kč. Žalobci náleží odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva – ½ úkonu, podání žaloby) po 10 460 Kč, celkem 26 150 Kč a 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 900 Kč. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 000 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady uhradit k rukám advokáta žalobce. 12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.