6 C 273/2021-18 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým návrhem, který byl Okresnímu soudu v Pardubicích doručen dne 6. 10. 2021, proti žalovanému domáhal zrušení vyživovací povinnosti žalobce ke zletilému synovi, tedy žalovanému. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2014 č.j. [číslo jednací] byla schválena dohoda rodičů, dle které se žalobce zavázal hradit na výživu žalovaného počínaje dnem 1. 3. 2014 částku 3 500 Kč měsíčně. V současné době došlo ke skutečnostem, které dle žalobce nasvědčují závěru o zániku vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Uvedl, že žalovaný po studiu na střední odborné škole, které zakončil vykonanou maturitní zkouškou, nastoupil dalšímu studiu – nejprve na roční jazykový kurz angličtiny a následně v akademickém roce 2020 k bakalářskému studiu na univerzitě [obec]. Studium bakalářského oboru technologie a management v dopravě žalobci v říjnu 2020 doložil potvrzením o studiu. Žalobce uvedl, že žalovaný s ním dlouhodobě nekomunikuje a v současné době má žalobce nepotvrzené informace o tom, že žalovaný již delší dobu nestuduje a dokonce, že by měl být snad již i zaměstnán. Žalobce se důvodně domnívá, že v letním semestru výše uvedeného akademického roku již žalovaný nebyl studentem, a proto navrhl, aby jeho vyživovací povinnost byla zrušena ke dni 14. 2. 2021, který byl posledním dnem zimního semestru. Současně si vyhradil právo toto datum v průběhu řízení upřesnit, pokud z provedeného dokazování vyplyne jiná skutečnost. 2. Žalovaný k výzvě soudu předložil potvrzení o studiu, z něhož vyplývá, že byl studentem [anonymizována tři slova] [obec] v době od 23. 9. 2020 do 9. 4. 2021. Žalovaný uvedl, že údaje o svém studiu poslal žalobci v měsíci dubnu 2021. Od té doby se mu žalobce neozval a tak žalovaný považoval sdělení za doručené a věc za vyřízenou. Současně uvedl, že od 10. 4. 2021 byl registrován jako uchazeč o zaměstnání na příslušném úřadu práce a od 6. 9. 2021 je zaměstnán ve firmě [právnická osoba] 3. S přihlédnutím k obsahu vyjádření žalovaného upřesnil žalobce svůj návrh a petit svého žalobního návrhu s tím, že požaduje zrušení vyživovací povinnosti ode dne 10. 4. 2021. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 1. 2022 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 28. 1. 2022 byla změna žalobního návrhu, kterou se žalobce domáhá, aby jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému byla zrušena počínaje dnem 10. 4. 202, připuštěna. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaný s navrhovaným postupem souhlasil, žalobce se nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2014 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 17. 4. 2014, byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilého žalovaného, podle níž se žalobce jakožto otec tehdy nezletilého žalovaného zavázal platit na žalovaného výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 3. 2014. 6. Podle § 910 odst. 1 obč. zák. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky předvídané shora citovanými zákonnými ustanoveními. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný se v současné době nepřipravuje na budoucí povolání formou studia, jeho poměry se změnily, neboť dne 9. 4. 2021 studium ukončil, následně byl registrován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a od září roku 2021 začal vykonávat výdělečnou činnost. Žalovaný tedy je schopen se samostatně živit. Vzhledem k výše uvedenému a procesním stanoviskům účastníků soud uzavřel, že návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti je důvodný, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 9. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žádný z účastníků tohoto řízení náklady řízení neuplatnil.