9 C 12/2022-92 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému dne 13. 12. 2021 domáhal zaplacení částky 54 418,48 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 47 468,48 Kč, poplatkem a smluvní pokutou ve výši 6 950 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 564,36 Kč a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 93,01 Kč. Dále požadoval smluvní úrok ve výši 16,07 % ročně z jistiny ve výši 47 468,48 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 54 418,48 Kč ve výši 8,5 % ročně rovněž od 25. 5. 2018 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřela dne 7. 3. 2013 s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na částku 100 000 Kč, kterou banka žalovanému poskytla z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově a jednorázově převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 16,07 % ročně, rovněž i poplatky za poskytnuté bankovní služby. Sjednáno bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se bance zavázal hradit poplatek za toto pojištění a zároveň byl povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě splatných závazků ze smlouvy. Své závazky porušil tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků, banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 24. 5. 2018 ukončila poskytování úvěru, úvěr ke dni 24. 5. 2018 zesplatnila. V souladu s ujednáním dle čl. III smlouvy banka uplatnila i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný byl tak celou dlužnou částku ve výši 60 075,85 Kč povinen neprodleně uhradit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2019 s účinností k témuž dni, byla pohledávka postoupena žalobci a žalovaný byl o tomto písemně informován. Od postoupení pohledávky nebyla žádná částka uhrazena. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Uvedl, že v průběhu splácení úvěru ztratil možnost podnikání, neboť vážně onemocněl a byl mu následně přiznán invalidní důchod. [právnická osoba] s níž smlouvu o úvěru uzavřel, mohla tak uplatnit nárok na pojistné plnění z jeho pojištění schopnosti úvěr splácet, jak bylo i ve smlouvě o úvěru sjednáno. Rovněž namítl promlčení nároku žalobkyně s tím, že k zesplatnění došlo již dne 24. 5. 2018, kdy mohlo být právo banky poprvé uplatněno, o ode dne následujícího tak začala běžet promlčecí lhůta. 3. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že promlčení pohledávky se řídí obchodním zákoníkem a činí 4 roky od data zesplatnění. Poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 113/2008, dle něhož stane-li se v obchodním závazkovém vztahu pro nezaplacení některé splátky splatným celý dluh, začíná běžet promlčecí doba ode dne splatnosti zbytku nesplněného dluhu dle § 392 odst. 2 věty druhé obch. zák. K zesplatnění pohledávky došlo dne 24. 5. 2018, promlčení by tak nastalo až nejdříve 25. 5. 2022. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - expres, na základě které si půjčil částku 100 000 Kč a zavázal se tuto splatit formou anuitních splátek po 2 114 Kč spolu s úhradou, a to počínaje dnem 25. 4. 2013, když splátky byly splatné k 25. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta 16,07 % ročně s tím, že celková částka splatná spotřebitelem byla 172 536 Kč. Čerpání úvěru bylo z běžného účtu č. [bankovní účet] a úvěr byl zajištěn smluvní pokutou dle platného sazebníku. Zároveň bylo dohodnuto pojištění schopnosti splácet úvěr na základě rámcové smlouvy o pojištění č. [anonymizováno] [číslo] uzavřenou mezi bankou jako pojistníkem a [právnická osoba] 5. Ze samotné žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že dne 7. 3. 2013 požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, kde uvedl, že je podnikatelem od 24. 1. 1996, je rozvedený, má odborné vzdělání, řidičský průkaz a pronajatý byt. Jeho příjem činí 20 000 Kč, předložil doklad o bezdlužnosti, nemá žádné srážky ze mzdy, nemá žádné vyživovací povinnosti, měsíční splátky byly dohodnuty ve výši 1 999 Kč po dobu 84 měsíců a poplatek za pojištění 124 Kč. K žádosti bylo předloženo daňové přiznání i potvrzení finančního úřadu a výpis z živnostenského rejstříku. 6. K výzvě soudu žalobce doplnil svá tvrzení v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kde sdělil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že podniká, jeho příjem činí 20 000 Kč a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Banka vycházela také z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalovaného a vypočítal příjem z podnikání, který byl srovnatelný s příjmem, který by žalovaný získal, jednalo se o částku 22 890,56 Kč. V době žádosti neměl žalovaný žádné závazky. 7. Dle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen o.z.) účinného od 1. 1. 2014 se řídí právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 8. Vzhledem k výše uvedenému ustanovení je tak třeba řešený právní vztah posuzovat dle předpisů platných v době jeho vzniku. Soud proto rozhodoval dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), jelikož závazkově právní vztah vznikl na základě smlouvy z roku 2013. 9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje na požádání dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. 10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Nejprve se však musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zejména § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016. 12. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že tato byla právní předchůdkyní žalobce řádně prověřena a jedná se tak o smlouvu platně uzavřenou. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, ale splátky ukončil z důvodu zdravotních problémů i problémů v podnikání, jak sám uvedl. 13. Dále se proto soud zabýval námitkou promlčení, která byla žalovaným vznesena. I zde je však třeba vycházet z výše citovaného přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o.z., podle něhož se občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2014, řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti a (není-li dále stanoveno jinak) jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí jeho účinnosti, se řídí dosavadními právními předpisy. Ustálená soudní judikatura také dovodila, že § 3028 odst. 3 o.z. se vztahuje na uvedené závazkové právní vztahy a vychází i z obdobného znění přechodného stanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (účinného do 31. 12. 2013). I tento právní vztah si tak nese svůj právní řád, který stál u jeho vzniku. Uvedené přechodné ustanovení § 3028 odst.3 o.z. (oproti odlišnému znění přechodného ustanovení § 868 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013) tedy neváže působnost dosavadních právních předpisů na dobu, kdy posuzované právo vzniklo, ale pouze na to, zda jde o právo z právního vztahu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1215/2019, ze dne 6. 4. 2019). 14. Dle § 397 obchodního zákoníku, který se na uvedený vztah vztahuje, činí promlčecí doba 4 roky a dle § 392 odst. 2 obch. zák stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Z oznámení ze dne 24. 5. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce v důsledku porušení smluvních povinnosti prohlásil závazek za splatný ke dni 24. 5. 2018. Dluh v té době činil 60 075,85 Kč a měl být uhrazen do 7. 6. 2018. Z uvedeného vyplývá, v době podání žaloby tj. 13. 12. 2021 promlčecí čtyřletá lhůta dosud neuplynula, soud tak k námitce promlčení nemohl přihlédnout. 15. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru (§ 497 obch. zák.), na jejímž základě žalovaný obdržel převodem na běžný účet částku ve výši 100 000 Kč, ktero