9 C 26/2022-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne 17. 6. 2020 veřejným dopravním prostředkem v [obec], jehož provozovatelem je [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]. Žalovaná se na výzvu orgánu přepravní kontroly nevykázala řádně označenou jízdenkou ani nezaplatila jízdné a požadovanou přirážku. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byl žalované zaslán žalobní návrh spolu s výzvou k vyjádření na nově zjištěnou adresu i na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo do vlastních rukou dne 14. 3. 2022. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však k žalobě ani k navrhovanému postupu žalovaná nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a účastníci s takovýmto postupem souhlasili, soud rozhodl o podaném žalobním návrhu bez nařízení jednání ve věci samé. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě. Žalovaná na výzvu nereagovala, ač byla poučena, že pokud se nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná cestovala dne 17. 6. 2020 na lince [číslo] ve 12:00 hodin prostředkem městské hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], bez řádně označené jízdenky. Jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku ve výši 1 500 Kč nedoplatila. 5. Dle § 2550 občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/94 Sb. o silniční dopravě v platném znění je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; dle odst. 3 téhož ustanovení zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. 7. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl dle shora citovaných zákonných ustanovení, když zákonem o silniční dopravě se řídí přeprava autobusy. Žalované uložil povinnost doplatit jízdné v částce 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, jež je stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], který spornou pohledávku žalobkyni postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2021 a o kterém žalovanou informoval, čímž je prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s úhradou v prodlení, byla proto uznána povinnou zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a je uvedena ve výroku rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyní byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a zaslala žalované 7 dní před podáním žaloby řádnou předžalobní výzvu na adresu, kterou žalovaná uvedla v zápisu o provedené přepravní kontrole. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, předžalobní výzva), 3 paušální náhrady po 100 Kč a 189 Kč jako 21% DPH. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč a je splatná k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nezjistil a žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, pro které by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako lhůty delší než zákonné 3 denní, a to lhůty 15 dnů od právní moci rozsudku.