117 C 34/2022-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 3. 11. 2022 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 333 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 7. 6. 2018 byla mezi žalovaným a její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], uzavřena Smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce, na základě které byl žalovanému dne 27. 6. 2018 poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Podle této se žalovaný zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to ve fázi překlenovacího úvěru ve výši 1 800 Kč Vedle toho se zavázal ukládat na účet svého stavebního spoření měsíčně částku 1 050 Kč, a od přidělení cílové částky splácet na úvěrový účet měsíčně splátky ve výši 2 975 Kč. Protože žalovaný své povinnosti neplnil, když se se sjednanými splátkami dostal do prodlení, vyzvala jej původní věřitelka dopisem ze dne 11. 6. 2019 ke splacení celého dluhu do 16. 7. 2019. Zároveň byl v souladu se smlouvou dluh na úvěrovém účtu snížen o naspořenou částku stavebního spoření ve výši 1 672,89 Kč. Dne 16. 9. 2020 pak došlo mezi účastníky k uzavření dohody o vyrovnání finančních závazků, na základě které žalovaný uhradil částku 17 000 Kč, o kterou byla vyplacená jistina ponížena. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byly zejména porovnány příjmy a výdaje žalovaného. Potvrzením o výši pracovního příjmu byl doložen průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 17 020 Kč. Výdaje žalovaného byly představovány měsíční splátkou stávajících závazků ve výši 3 884,44 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 24. 4. 2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 12. 4. 2023). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 7. 2020. 4. Smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne 7. 6. 2018 bylo prokázáno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba]) byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to ve fázi překlenovacího úvěru ve výši 1 800 Kč Vedle toho se zavázal ukládat na účet svého stavebního spoření měsíčně částku 1 050 Kč, a od přidělení cílové částky splácet na úvěrový účet měsíčně splátky ve výši 2 975 Kč. 5. Z Dohody o vyrovnání finančních závazků uzavřené mezi účastníky dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že touto dlužník uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 350 000 Kč, z titulu smlouvy o stavebním spoření ze dne 7. 6. 2018, co do důvodu a výše. Zároveň se zavázal uhradit dluh v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, počínaje říjnem 2020. Pro případ nedodržení sjednaných splátek bylo ujednáno, že dohoda o splátkách pozbývá splatnosti. 6. Dopisem ze dne 11. 6. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 16. 7. 2019. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Uznáním dluhu učiněným žalovaným písemně v rámci Dohody o vyrovnání finančních závazků ze dne 16. 9. 2020 byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a na žalovaného zároveň ohledně existence dluhu v té výši, v jaké byl uznán, přešlo důkazní břemeno. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že byl splněn nebo že zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl (při zohlednění platby žalovaného ve výši 17 000 Kč před podáním žaloby). Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení, ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který byl stanoven jako nejpozdější termín plnění ve výzvě ke splacení dluhu ze dne 11. 6. 2019. 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 16 650 Kč + 2 x 300 Kč paušál.