120 C 30/2022-37 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, když s ní tento uzavřel dne 27. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [anonymizováno] [číslo]. Předmětem čerpání byl nákup zboží a účelové čerpání bylo dohodnuto ve výši 20 979 Kč Součástí smlouvy byla též dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty. Celkem bylo na základě smlouvy čerpáno 30 979 Kč. Na splátkách bylo uhrazeno celkem 18 106,70 Kč, z čeho byla uhrazena částečně jistina. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, odstoupila žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem z 1. 10. 2021 od smlouvy a odeslala jen žalovanému na poslední známou adresu dne 5. 10. 2021. K úhradě žalované částky byl vyzván žalovaný dopisem z 3. 1. 2022, ničeho však neuhradil. Kromě dlužné jistiny 12 872,30 Kč tak žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení z této částky od 16. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na evidenční adresu, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 17. 2. 2023. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] vč. smluvních podmínek a souhlasu se zpracováním osobním údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledem operací, přehledem úhrad, přehledem transakcí, dopisem z 1. 10. 2021 a 3. 10. 2022 vč. podacích archů z 5. 10. 2021 4. 10. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 3. 2020 smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky až do výše 30 000 Kč (disponibilní úvěrový limit), který měl žalovaný čerpat v části 20 979 Kč na nákup zboží a splácet jej po 1 049 Kč ve 20 měsíčních splátkách. Při uzavírání smlouvy žalovaný kromě své adresy v [obec], [ulice a číslo], uvedl svůj email a telefonní číslo, hlavní příjem 32 000 Kč čistého a jiný pravidelný příjem 31 000 Kč, splátky úvěrů 13 229 Kč měsíčně a nájemné/hypotéku 7 000 Kč měsíčně. Dalších 10 000 Kč pak čerpal žalovaný 4. 5. 2020. Žalovaný celkem vyčerpal prostředky ve výši 30 979 Kč, sjednané splátky nehradil řádně a včas, ač v prvních měsících trvání vztahu účastníků se o to snažil, do 27. 4. 2021 uhradil celkem 18 106,70 Kč. Z důvodu prodlení pak dopisem z 1. 10. 2021 odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě ([obec], [ulice a číslo]) dne 5. 10. 2021 žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy pro porušení smluvních podmínek, když žalovaný byl v prodlení s úhradou více než dvou úvěrových splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dluh ze smlouvy žalovaný totiž neuhradil ani přes předchozí výzvu. Současně byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 19 056,13 Kč s upozorněním na možné soudní řízení, stejně jako v podstatě totožné výzvě z 3. 1. 2022 odeslané mu na stejnou adresu dne 4. 1. 2022. 4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala, zda je v možnostech žalovaného případně poskytnuté prostředky splácet, když se minimálně dotazovala na jeho pravidelné příjmy a výdaje. 5. Podle § 2395 Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. 14. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem