17 C 277/2023-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2023 zaplacení celkem částky 87 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 18. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, ale své závazky nehradila řádně a včas, přičemž na dluh uhradila celkem 22 300 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 10. 2021, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: - jistiny ve výši 10 655,43 Kč - dlužné částky úhrad za služby ve výši 3 044,57 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 570,12 Kč - kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 4 801,72 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 23. 4. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 42 300 Kč formou 80 týdenních splátek po 1 092 Kč, ale své závazky nehradila řádně a včas, přičemž na dluh uhradila celkem 14 000 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 16. 3. 2021, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: - jistiny ve výši 45 000 Kč - dlužné částky úhrad za služby ve výši 28 300 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 355 Kč - kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 13 066,20 Kč. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalované, které byly podpořeny listinami konstatovanými v kartě zákazníka (v rámci zákaznických karet žalovaná specifikovala své příjmy a výdaje, uvedla údaje o osobním stavu, způsobu bydlení, vyživovacích povinnostech; tvrzené údaje pak doložila odpovídajícími listinami - pracovní smlouva, výplatní pásky, faktury, SIPO). 2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V rámci odporu proti platebnímu rozkazu uvedla a potvrzením o studiu ze dne 4. 9. 2023, Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 1. 6. 2023 doložila, že je rozvedená, má vyživovací povinnost k dceři ve věku 17 let, její průměrný čistý měsíční příjem činí 24 530 Kč + dávka státní sociální podpory ve výši 5 539 Kč. Měsíčně splácí další dluhy v celkové výši 3 500 Kč. Dle Oznámení o zániku nároku na dávku zanikl její nárok na příspěvek na bydlení od září 2023. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 19. 4. 2023. Postoupená pohledávka činila 92 392 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 18. 10. 2019 bylo prokázáno, že mezi žalovanou a právní předchůdcem žalobkyně byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Tuto se zavázala splatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč, tedy celkem částku 36 000 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Z karty zákazníka ze dne 18. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána v [anonymizováno] [obec], přičemž zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami; čistá mzda činila 13 836 Kč. Výdaje žalované měly být ověřeny fakturami za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV+ SIPO a byly uvedeny takto: bydlení: 2 600 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení): 5 000 Kč, splátky úvěrů: 2 750 Kč; celkem tedy výdaje 10 350 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádná z v kartě konstatovaných listin nebyla žalobkyní předložena. 8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 23. 4. 2020 bylo prokázáno, že mezi žalovanou a právní předchůdcem žalobkyně byla dne 23. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Tuto se zavázala splatit v 80 pravidelných týdenních splátkách po 1 092 Kč, tedy celkem částku 87 300 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 45 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 42 300 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 7 650 Kč, administrativního poplatku ve výši 9 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 25 650 Kč. Z karty zákazníka ze dne 23. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána v [anonymizováno] [obec], přičemž zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami; čistá mzda činila 17 439 Kč. Výdaje žalované nebyly ověřeny a byly uvedeny takto: bydlení: 2 600 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení): 4 000 Kč, splátky úvěrů: 2 700 Kč; celkem tedy výdaje 9 300 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádná z v kartě konstatovaných listin nebyla žalobkyní předložena. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smluv o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované, pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty, ve které byly listiny pro věření údajů uvedených žalovanou pouze označeny (v případě obou úvěrů nebyla ani označena nájemní smlouva, ze které by bylo možno ověřit výdaje spojené s bydlením, a v případě úvěru ze dne 23. 4. 2020 nebyly označeny žádné listiny ověřující výdaje žalované). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost