17 C 290/2023-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 551,35 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne 21. 3. 2022 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Tento se zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 4 289,36 Kč spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně; celková částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, tak činila 25 315,35 Kč, a tato byla splatná dne 17. 9. 2022. Na dluh však žalovaný ničeho neuhradil. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka tak představovala dluh na jistině ve výši 25 315,35 Kč (včetně sjednaného dlužného úroku) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 18. 9. 2022 do 6. 9. 2023, tj. 4 236 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že toto provedla dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého byl patrný jeho příjem a měsíční náklady. Žalovaný uvedl, že je svobodný, v domácnosti s ním nežije žádná osoba. Pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání byl ověřen prostřednictvím aplikace Kontomatik, výplatními listy za měsíce prosinec 2021 až únor 2022 a nahlédnutím do bankovního účtu žalovaného. Dále byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do datové schránky doručeny dne 17. 10. 2023). 3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, na dobu 180 dní, s úrokovou sazbou ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně s tím, že celková částka k zaplacení činí 25 315,35 Kč Smluvní pokuta pro případ prodlení klienta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle faktury ke smlouvě [číslo] činily měsíční splátky 4 289,36 Kč s tím, že poslední splátka splatná 17. 9. 2022 byla ve výši 3 868,55 Kč. Dle výpisu z účtu byla žalovanému na účet č. [bankovní účet] (z tohoto žalovaný dne 18. 3. 2022 žalobkyni zaslal registrační platbu) dne 21. 3. 2022 převedena částka 12 000 Kč. 8. Z formuláře vyplněného žalovaným soud zjistil, že tento uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný s příjmem 46 000 Kč měsíčně, přičemž měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Jako počet vyživovaných osob domácnosti neuvedl žádnou. Dle výplatních pásek činil čistý příjem žalovaného z pracovního poměru za prosinec 2021 56 680 Kč, za leden 2022 46 530 Kč a za únor 2022 45 530 Kč. Dle aplikace Kontomatik činily zůstatky na účtu žalovaného za měsíce listopad až březen 2022 v každém měsíci 0 Kč. Konkrétní příjmy a výdaje nebyly zobrazeny. 9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář vyplněný žalovaným, výpis z aplikace Kontomatik a tři výplatní lístky žalovaného před poskytnutím úvěru. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, nebyly zjištěny další výdaje domácnosti, a to zejména za situace, kdy z výpisů aplikace Kontomatik vyplývá, že měsíční zůstatky na účtu byly po započtení příjmů a výdajů nulové. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 12 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.