18 C 80/2023-32 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 12. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 143,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 27. 5. 2019 byla žalovanému dodána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], a to v období od 26. 10. 2021 do 11. 5. 2022 v celkové hodnotě 31 903,01 Kč, k zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzvána fakturou č. [variabilní symbol] splatnou dne 6. 6. 2022, avšak bezvýsledně. K úhradě byl žalovaný vyzýván opakovaně a za odeslanou upomínku mu byla dle smlouvy účtována částka 240 Kč, ani tyto náklady nebyly žalovaným uhrazeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 50 odst. 2 věta první zák. č. 458/2000Sb. (energetický zákon) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> 5. Provedenými důkazy (smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 5. 2019, vyúčtováním dodávky elektřiny – fakturami, fakturami konečným účtem, upomínkou) bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu citovaného ustanovení energetického zákona, na jejímž základě žalobkyně dodávala do sjednaného odběrného místa elektřinu. Povinností žalovaného pak bylo uhradit kupní cenu dodané elektrické energie. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil v řízení a ani neprokazoval, že by dluh uhradil, uložil mu soud tuto povinnost k zaplacení kupní ceny včetně nákladů spojených s odesláním upomínky tímto rozsudkem. Protože je žalovaný v prodlení se splacením dluhu, uznal ho soud povinným platit i úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. Výše úroků z prodlení vyplývá z nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.) 6. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována: soudním poplatkem v částce 1 286Kč odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění) náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 161,50 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.