20 C 474/2022-28 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 21. 9. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit 16 259 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 901 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Žalovaná měla uvedené prostředky splácet v 18ti měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, uhradila celkem pouze 2 565 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž datu k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Žalobkyně požadovala po žalované pouze dlužnou část jistiny 17 435 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 20 000 Kč a uhrazenou částkou 2 565 Kč. Dále pak požadovala zaplatit zákonné úroky z prodlení ze 17 435 Kč od 22. 3. 2021 do zaplacení, přičemž za dobu do 28. 1. 2022 tyto činí 1 250,60 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vůbec nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu pasivní. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na evidenční adresu, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 13. 2. 2023. 3. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 21. 9. 2019 smlouvu zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté prostředky v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka měla činit 2 004 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 36 259 Kč, která je kromě půjčené částky dále tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčení peněz ve výši 4 901 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnosti ve výši 6 952 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. 4. Před uzavřením každé smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal, zda je v možnostech žalované případně poskytnuté prostředky splácet, když, jak bylo prokázáno listinou označenou jako Zákaznická karta, žalovaná měla předkládat kromě průkazu totožnosti pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2019. Dle sdělení žalované tato měla bydlet v nájmu, byla svobodná, zaměstnána, měla 2 vyživovací povinnosti či v její domácnosti žily celkem 2 osoby a své měsíční výdaje odhadla na 3 500 Kč, její měsíční příjem měl činit 19 633 Kč čistého, další čistý příjem domácnosti měl činit 17 000 Kč. 5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná vyčerpala úvěr 20 000 Kč dne 21. 9. 2019 a že uhradila na účet smlouvy pouze dne 19. 10. 2019 částku 2 565 Kč a dne 2. 3. 2020 částku 550 Kč. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2023 vč. podacího lístku. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě částky 47 815,08 Kč bez příslušenství do 10 dnů od data doručení výzvy/oznámení. 7. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2022 pak žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy [číslo] s upozorněním na možné soudní řízení, dle podacího lístku došlo k odeslání výzvy dne 7. 6. 2022. 8. Předmětnou smlouvu soud posuzoval s ohledem na její obsah jako smlouvu o úvěru, ač je označena jako smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2395 Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. 19. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 20. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanoven