7 C 364/2022-33 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 10 416,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že poskytl žalované ve dnech 11. 1. 2021 až 15. 1. 2021 samopláteckou péči. Z tohoto titulu žalobci vznikl v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění, nárok na úhradu samoplátecké péče v celkové výši 10 416,20 Kč, který byl vyúčtovaný fakturou [číslo] ze dne 8. 3. 2022 s datem splatnosti 7. 4. 2022. Žalovaná na pohledávku žalobce ničeho neuhradila, ač k tomu byl žalobcem písemně vyzvána. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 14.12.2022 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Předloženými listinami, a to daňovým dokladem [číslo] ze dne 8.3.2022 s přehledem poskytnuté péče, e-mailem ze dne 14.1.2022, dopisem ze dne 13.7.2022 spolu s obálkou, bylo prokázáno, že žalované byla v období od 11.1.2021 do 14.1.2021 poskytnuta samoplátecká zdravotní péče ve výši 10 416,20 Kč, částka se stala splatnou dne 7.4.2022, nejednalo se o lékařsky nezbytnou péči EU pacienta, zdravotní pojišťovna proto odmítla její úhradu. Žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 13.7.2022, zásilka zůstala žalovanou nevyzvednuta a byla proto vrácena žalobci zpět. 5. Ze zprávy Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odboru cizinecké policie ze dne 1.11.2022 bylo zjištěno, že žalovaná (státní občanka Slovenské republiky), nemá na území ČR povolen žádný druh přechodného pobytu jako občan EU, od 30.9.2022 by měla být zaměstnána. Zprávou zaměstnavatele ze dne 1.12.2022 bylo potvrzeno zaměstnání žalované na dobu určitou od 30.9.2022 do 31.3.2023. Zprávou Úřadu práce – krajská pobočka v Pardubicích měl soud zjištěno, že žalovaná byla vedena v evidenci nezaměstnaných v době od 12.9.2022 do 29.9.2022. 6. Žalobní požadavek žalobce je tak v souladu s hmotně právními předpisy, a to s ustanovením § 2 a § 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném v době poskytnutí úkonů zdravotní péče, když v řízení bylo prokázáno, že u žalované se jedná o občana EU, zároveň však o osobu bez trvalého pobytu na území ČR, tudíž tak není pojištěna podle § 2 odst. 1 citovaného zákona leda by prokázala, že je zaměstnána u někoho, kdo trvalý pobyt či sídlo na zemí ČR má, to se však nestalo, ani to nikdo netvrdil - když žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a bylo u ní zjištěno zaměstnání až od konce září 2022. Taktéž neplynulo ze soudem zjištěných skutečností, že by za žalovanou byl plátcem zdravotního pojištění stát, když žalovaná byla vedena v evidenci nezaměstnaných pouze v době od 12.9 do 29.9.2022 (§ 7 odst. 1 písm. e/ citovaného zákona). Bylo tak na místě, aby poskytnutou péči žalovaná uhradila sama (§ 41 odst. 1 písm. c/ zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v rozhodné době účinném znění). Žalovaná ani netvrdila a neprokazovala, že by byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, či že žalobci již plnila. Rovněž žalobní požadavek na zaplacení příslušenství ze žalované částky je v souladu s hmotným právem, a to zejména s ustanovením § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dnem 8.4.2021 ocitla v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Soud tedy přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a 2 x 300 Kč paušální náhrady účastníka dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůty k plnění byly stanoveny třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.