8 C 8/2023-13 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 1. 2023 domáhala zrušení vyživovací povinnosti, kterou vůči ní má její otec, a to v celém rozsahu. Uvedla, že její poměry se změnily natolik, že je schopná živit se sama. 2. Žalovaný byl usnesením č.j. 8 C 8/2023-9 ze dne 28. 2. 2023 vyzván, aby se k podané žalobě vyjádřil, avšak ve stanovené lhůtě 15 dnů tak neučinil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci tohoto řízení byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě 15 dnů nevyjádřili, proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 24 C 209/2020-70 ze dne 17. 3. 2021 bylo rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 8. 2016, č.j. 21 P 195/2004-97 se mění tak, že žalovaný je povinen hradit pro žalobkyni počínaje dnem 1. 9. 2019 zvýšené výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně a žalovanému byla uložena povinnost k úhradě dlužného výživného za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2021 ve výši 47 500 Kč formou pravidelných splátek. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla v době rozhodování studentkou 4. ročníku střední školy, nebyla schopna sama se živit. Její odůvodněné potřeby byly představovány zejména náklady spojenými s jejím dospíváním (náklady na autoškolu, sportovní aktivity) a studiem na střední škole (náklady na internát, stravování, dojíždění, školní pomůcky). Žalovaný v roce 2020 dosahoval průměrného měsíčního příjmu ve výši 53 058 Kč měsíčně, počínaje dnem 2. 2. 2017 mu vlivem rozvodu odpadla vyživovací povinnost k manželce. Měl vyživovací povinnost k žalobkyni a dalším dvěma nezletilým dětem, na které poskytoval výživné ve výši 3 000 Kč a 2 000 Kč měsíčně. 5. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 8. Po provedeném řízení soud žalobě zcela vyhověl na základě následujících skutkových zjištění: V řízení bylo prokázáno, že o výživném ze strany žalovaného jako otce pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno rozsudkem č.j. 24 C 209/2020 - 70 ze dne 17. 3. 2021 za situace, kdy žalobkyně byla studentkou 4. ročníku střední školy, nebyla schopna sama se živit. Její náklady byly představovány potřebami spojenými s jejím dospíváním a studiem na střední škole. Od doby tohoto rozhodnutí došlo ke kvalifikované změně poměrů na straně žalobkyně. Žalobkyně je v současné době schopna sama se živit, tudíž v jejím případě nejsou nadále naplněny zákonné předpoklady k přiznání vyživovací povinnosti. 9. S ohledem na výše popsané změny soud vyhověl podané žalobě a rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zrušil, a to ke dni uvedenému v žalobě. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náhradu nákladů nepožadovala, a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.