11 C 142/2024-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.4.2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 929,44 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 27.7.2006 uzavřela předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, banky, a.s. a Podmínky osobních kreditních karet. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do úvěrového limitu 20 000 Kč. Úvěr byl veden na č. účtu ke kreditní kartě č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 21,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční celkovou minimální částkou. Vyčerpanou jistinu úvěru se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný porušil smluvní podmínky a žalobkyně proto dopisem ze dne 30.12.2008 od smlouvy odstoupila. Dnem 9.1.2009 smlouva zanikla a v souladu se s mluvním ujednáním byl žalovaný povinen splatit vyčerpanou jistinu úvěru vč. úroků, cen a poplatků. Ke dni splatnosti byla celková dlužná částka ve výši 19 979,44 Kč. Žalobkyně uvedla, že po žalovaném požaduje pohledávku sestávající se z jistiny ve výši 19 979,44 Kč, úroku z úvěru ve výši 4 189,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 778,28 Kč , poplatků ve výši 950 Kč, a dále úroků z úvěru ve výši 21,9% p.a. z jistiny úvěru od 15.12.2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení rovněž z jistiny úvěru od 15.12.2015 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2025, ve znění Dodatku č. , hodnota, ze dne 15.12.2015, uzavřené mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost s účinností ke dni 14.12.2015. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Soud měl prokázáno smlouvou o osobní kreditní kartě č. , RČ, , vč. přehledu poplatků, která byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 27.7.2006, že účastníci se dohodli na úvěru ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vyčerpanou jistinu úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, když minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč. Vyhlašovaná úroková sazba ke kreditní kartě byla ke dni sjednání úvěru ve výši 21,9 % p.a.6. Podle článku V. odst. 7 Podmínek k osobním kreditním kartám (platných ke dni 16.6.2006) nahradí klient na požádání bance veškeré účelně vynaložené náklady, včetně poplatků, vzniklé v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením nebo porušením smlouvy. Podle článku VI. odst. 1 písm. a) citovaných Podmínek se za případ porušení považuje, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy. Dle článku VI. odst. 2 písm. a) je banka oprávněna odstoupit od smlouvy, nastane-li některá ze skutečností uvedených v článku VI. odst. 1.7. Soud měl prokázáno výpisem z účtu ke kreditní kartě žalovaného, že ke dni 14.1.2009 činila dlužná částka na jistině 19 979,44 Kč, poplatky úvěru 413,24 Kč, úroky z úvěru 1 479,14 Kč, úroky z prodlení 82,40 Kč, tedy celková výše dluhu představovala částku 22 904,22 Kč. Podle historického výpisu z účtu ke kreditní kartě byl ke dni 14.1.2009 zůstatek půjčky ve výši 19 979,44 Kč.8. Listinou ze dne 30.12.2008 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k tomu, že došlo k případu porušení tak, jak je definován v článku VII. Podmínek k osobním kreditním kartám, odstupuje žalobkyně od smlouvy o osobní kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému veden účet ke kreditní kartě, a to ke dni 9.1.2009.9. Dopisem ze dne 6.3.2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že tuto má uhradit do 21.3.2024, současně žalovaného upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. S odkazem na ust. § 3028 odst. 3 a § 3077 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. posuzoval soud věc podle zák. č. 513/1991 Sb. a zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31.12.2013.11. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodníku zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu a úvěru.12. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.13. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Podle odst. 2 cit. ust. smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.14. Podle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).15. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení žalované částky je důvodný. V průběhu řízení byla tvrzení žalobkyně prokázána listinnými důkazy, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného účet ke kreditní kartě, ale protože žalovaný porušil své smluvní povinnosti, odstoupila předchůdkyně žalobkyně od smlouvy, oznámila žalovanému povinnost splatit vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Výpisem z účtu ke kreditní kartě měl soud prokázáno, že ke dni 14.1.2009 činil dluh částku 22 904,22 Kč. Tato částka se skládá z jistiny ve výši 19 979,44 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 413,24 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 1 479,14 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 82,40 Kč. Žalovaný zůstatek dluhu žalobkyni nezaplatil poté, co byl vyrozuměn o odstoupení předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o osobní kreditní kartě, ale ani poté, co mu byla zaslána výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné finanční prostředky nezaplatil, nezbylo žalobkyni nic jiného než se domáhat zaplacení žalované částky soudní cestou. Protože žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze sjednané smlouvy, je s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením povinen žalobkyni zaplatit dlužnou částku, a to včetně kapitalizovaného smluveného úroku i kapitalizovaného úroku z prodlení a rovněž úroku ve výši 21,9 % ročně, tak jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu, bylo mu v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1 nař. vlády č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i úroky z prodlení. (výrok I.)17. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH, a dále soudní poplatek ve výši 838 Kč. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 2 290 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.