18 C 70/2024-113 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným k podepsanému soudu dne 19. 12. 2023 domáhala vůči žalované zaplacení částky 318 760,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . dne 16. 7. 2019 uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č., číslo, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 436 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky poskytnuté podle této Smlouvy formou řádných měsíčních splátek ve výši 6 653,37 Kč počínaje dnem 20. 8. 2019. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,5 % p.a. Žalovaná splátky sjednané ve Smlouvě řádně a včas nehradila, čímž porušila Smlouvu a z tohoto důvodu byl úvěr ke dni 3. 4. 2023 zesplatněn. Dlužná částka se skládala z: nesplacené jistiny ve výši 310 642,86 Kč, smluvního úroku ke dni splatnosti ve výši 23 702,86 Kč, smluvního poplatku ve výši 8 117,66 Kč úroku z prodlení ve výši 20 090,97 Kč,K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že poskytovatel před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, žalovaná uvedla, že je vdaná, má zajištěno vlastní bydlení, její příjem ve výši 23 023 Kč měsíčně, což doložila dokladem o příjmu, příjem domácnosti činil 40 000 Kč. Dále žalobkyně provedla kontrolu veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze MV ČR a jiné. Doplnila, že žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila částku 230 076,60 Kč, což vyplývá i z platební historie. Veškeré splátky byla započteny na úroky, poplatky, jistinu v souladu se smlouvou.2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou nejprve mezi společností , právnická osoba, . a společností , Anonymizováno, a dále pak smlouvu ze dne 13.10. mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupkyně žalobkyně se práva na účasti jednání vzdala, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.10. Ze smlouvy o úvěru-s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne 15. 7. 2019, z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 436 000 Kč, úvěr byl poskytnut na 96 měsíců, splácen měl být po 6 053,37 Kč+ úhrada pojištění 600 Kč, počínaje 20. 8. 2019 a to vždy ke každému 20. dni v měsíci. Celkem běla žalovaná uhradit částku 583 410,70 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,5% p.a.. Peněžní prostředky byly poskytnuty na úhradu dluhů sjednaných mezi žalovanou a , Anonymizováno, ve výši 100 000 Kč a 78 670,92 Kč, mezi žalovanou a , právnická osoba, . ve výši 95 283,28 Kč, a zbývající částka měla být poskytnuta neúčelově na účet žalované.11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. pro právního předchůdce žalobkyně proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobkyně jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela částku 436 000 Kč, jíž se zavázala splácet se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 3. 4. 2023 zesplatnila, což bylo prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 6. 4. 2023. Žalovaná pak nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by dluh nevznikl, že by tento uhradila, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal úroky z prodlení, jejich výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o.z (výrok I.).13. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována: soudním poplatkem v částce 12 751 Kč odměnou advokátky za 2,5 úkony právní služby po 9 580 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění) náhradou jejích hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupkyně za zastupo