18 C 99/2024-38 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 11. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 48 352,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, – uzavřela s žalovanou dne 16. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala vrátit částku 84 558,72 Kč a to do 12 měsíců. Žalovaná o úvěr žádala online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnila registrační údaje, zadala číslo občanského průkazu a poskytla jeho kopii, dále pak provedla tzv. verifikační platbu a odeslala 1 Kč z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno, čímž došlo k ověření totožnosti žalované. Společnost Zaplo zahájila schvalovací proces, nahlížela do registrů, prověřovala bonitu a následně půjčku schválila a částku 50 000 Kč odeslala na účet, ze kterého byla verifikační platba provedena. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas. Společnosti Zaplo vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny a to za každý den prodlení dle smlouvy. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 65 030,76 Kč, který se skládal z- nesplacené jistiny ve výši 47 544,27 Kč- nesplaceného úroku ve výši 15 888,40 Kč- nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 448,09 Kč- neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši, Anonymizováno, 150 Kč.Žalobkyně požaduje uhradit:- jistinu ve výši 47 544,27 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 332,16 Kč za dobu od17. 11. 2023 do 4. 12. 2023- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 47 544,27 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení- kapitalizovaný úrok ve výši 16 038,40 Kč (který zahrnuje jednak úrok 15 888,40 Kč a náklady na upomínání 150 Kč)- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč- smluvní pokutu ve výši 808,25 KčŽalovaná do současné doby dluh neuhradila.2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 8. 12. 2022, s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 12. 2023, Tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne 16. 5. 2023, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, - se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úrokem ve výši 110,18 % p.a., celkem tedy 84 558,72 Kč do 16. 5. 2024.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána, nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp .zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23.7.2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Soud tedy v daném případě uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, neprokázala, že by provedla posouzení úvěruschopnosti, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku poskytnuté jistiny. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalované částku 50 000 Kč, žalovaná měla vrátit částku 2 455,73 Kč a nesplacená jistina dle tvrzení žalobkyně činila 47 544,27 Kč, proto soud uložil žalované titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku 47 544,27 Kč (výrok I.).15. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., pak vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvě