20 C 71/2024-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 44 008,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 156,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 120,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 762,86 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 092,84 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovanou došlo dne 9. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 9. 2. 2023, se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 1 268 Kč, za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 12 250 Kč, za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 3 462 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště pak 4 500 Kč. Celkovou částku ve výši 46 480 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 2. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 6. 2022 ve výši 2 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností , právnická osoba, . postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tedy požadovala dlužnou jistinu 18 092,84 Kč, dlužné úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 670,02 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 875 Kč, za administrativní činnost 2 225,58 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti 2 976,57 Kč, smluvní pokuty 12 168 Kč, kapitalizované úroky 1 156,66 Kč (z dlužné jistiny za období 18. 9. 2022 - 11. 7. 2023), kapitalizované úroky 3 506,92 Kč (od 11. 2. 2023 do 11. 7. 2023) a zákonné úroky z prodlení od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 120,34 Kč a dále úroky z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 15 % ročně z 18 762,86 Kč (jistina a úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 670,02 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a ověřil je doklady vyžádanými od žalované a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Zjistil tak měsíční příjmy (starobní důchod) 13 284 Kč a výdaje 9 892 Kč žalované, a to z oznámení ČSSZ a poštovních poukázek a výpisů z bankovního účtu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci ničeho neuvedla. Předvolání k jednání soudu jí bylo doručeno na její evidenční adresu postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 22. 7. 2024. Jelikož se k jednání bez omluvy nedostavila, soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2021, vč. předpisu splátek, přehledem plateb a žádostí o úvěr, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovanou uzavřela uvedeného dne smlouvu výše, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit je ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Celkem tedy měla žalovaná zaplatit částku 46 480 Kč, jež je tvořena poskytnutou částkou 25 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 21 480 Kč (skládající se z částek uvedených v odstavci 1.). Pro případ prodlení byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušené dlužné částky, ohledně níž by žalovaná byla v prodlení, max. 500 Kč za jednotlivou splátku a také poplatky za zaslání oznámení o možném zesplatnění úvěru 1 500 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 8 % ročně. Doručovací adresa žalované byla ve smlouvě uvedena , adresa, , , adresa, , bydliště ve , adresa, . Žalovaná uhradila na splátkách úvěru dohromady 14 640 Kč v celkem pěti splátkách od 2 000 Kč měsíčně do 4 000 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy žalovaná uvedla mj. své telefonní číslo, že je poživatelkou starobního důchodu 13 284 Kč, což poskytovatel úvěru ověřil oznámením ČSSZ a ústřižky složenek, je vdova, dále zjistil, že její měsíční výdaje činí 9 892 Kč celkem, z toho na bydlení a energie vynaloží 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, z příjmu jí je sráženo 1 832 Kč a na splátky stávajících půjček vynaloží 3 200 Kč. Vyživovací povinnost neměla žádnou. Příjmy žalované v dané době měl soud také za zjištěné, a to ze stejných listiny jako poskytovatel úvěru.4. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 15. 8. 2023. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka je vedena pod č. , hodnota, .5. Z předžalobní výzvy z 1. 11. 2023 vč. podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou na doručovací adresu dle smlouvy (tj. , adresa, ) k úhradě celkové částky 48 623,20 Kč do 16. 11. 2023 s uvedením důvodu vzniku této pohledávky, jinak bude pohledávka za žalovanou vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána dne 2. 11. 2023.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Dle § 2993 Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaná obdržela peněžité prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč a celkem tak měla uhradit 46 480 Kč. Žalovaná uhradila pouze celkem 14 640 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením.12. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.13. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spo