15 C 162/2025-47 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 43 031,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 482,54 Kč za období od 1. 6. 2022 do 31. 10. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 8 121,90 Kč za období od 1. 6. 2022 do 31. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 43 031,57 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 11. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 39 482,29 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. Dále požadoval náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč. Tvrdil, že dne 25. 8. 2020 uzavřel žalovaný jako dlužník se společností , právnická osoba, (dále i jen úvěrující), smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě ní se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 9. 2020. Úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 11,75 % ročně. V případě porušení smluvních podmínek se žalovaný zavázal uhradit náklady spojené s vymáháním závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s plněním svých závazků, naposledy s více než dvěma splátkami, což vedlo k zesplatnění úvěru ke dni 31. 5. 2022. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky, avšak bez výsledku.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6 Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7 Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8 Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím9 Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10 Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11 Z předsmluvního formuláře ze dne 25. 8. 2020, návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru, karty klienta, přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, pojištění schopnosti splácet úvěr, dodatků ke smlouvě, kopie občanského průkazu žalovaného, splátkového kalendáře a rámcové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. V rámci specifických podmínek čerpání byla jednorázově čerpána částka 17 451 Kč za účelem úhrady prodejní ceny zboží (kusový nábytek), která byla převedena na účet po dodání zboží. Byla sjednána pevná roční úroková sazba 9,9 % pro specifické čerpání a pohyblivá roční úroková sazba 22,68 % pro revolvingový rámec. RPSN činila 10,56 % pro specifické čerpání a 29,64 % pro revolvingový rámec. Úvěr měl být splácen měsíčně částkou 691 Kč (včetně pojištění), po dobu 30 měsíců, přičemž první splátka byla stanovena na 17. 9. 2020.12 Z dokumentace označené jako „hodnocení klienta“ a předsmluvních informací vyplývá, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl posouzení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má jedno vyživované dítě a bydlí v nájmu. Dále uvedl, že je zaměstnán jako dělník u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , kde pracuje od října 2006. V době podání žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem ve výši 20 076 Kč, přičemž celkové náklady domácnosti jím byly vyčísleny na 3 000 Kč a pravidelné finanční závazky (splátky jiných úvěrů apod.) na 7 000 Kč.13 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.14 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je úvěrující povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl úvěrující povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15 Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči úvěrujícímu při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od úvěrujících před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená