17 C 231/2025-18 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 16. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne 20. 9. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen spolu se smluvním úrokem ve výši 4 500 Kč nejpozději dne 20. 10. 2024. Žalobkyně poukázala finanční prostředky na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 28. 8. 2025 dlužnou částku neuhradil. Pro případ, že by soud neměl nárok prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, pak žalobkyně požaduje vrácení jistiny, tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 24. 10. 2025).3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Ze Smlouvy o úvěru a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 20. 9. 2024 uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému dne 20. 9. 2024 na účet uvedený ve smlouvě převedena částka 15 000 Kč, kterou se zavázal uhradit nejpozději do 20. 10. 2024.10. Z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V daném případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 12. 2016), a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k předsmluvnímu ujednání má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o úvěru, která byla uzavřena a na účet žalovaného byla zaslána částka 15 000 Kč, následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Ohledně částky 15 000 Kč, která byla žalovanému žalobkyní na základě výše uvedené smlouvy poskytnuta, soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 10. 2024 do zaplacení. Výše úroku je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části potom soud žalobní návrh zamítl.11. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebylo možno vydat navrhovaný platební rozkaz (položka 2 bod 2. a položka 1 1a) Sazebníku soudních poplatků).12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné. Žalobkyně měla úspěch ve výši 77 % a neúspěch ve výši 23 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak byla žalobkyně úspěšná co do 54 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč, odměnou advokáta za 1 úkon právní pomoci po 300 Kč a 1,5 úkonu právní pomoci po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3x paušální náhrady po 100 Kč + 21 % DPH z částek shora uvedených vyjma soudního poplatku, tj. 252 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 452 Kč, ze které 54 % představuje částku 1 324 Kč.