18 C 147/2025-88 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 1. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 21 680 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela dne 2. 1. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru, a to bezhotovostně na účet č., č. účtu, . Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, přes upomínky jej neuhradila, proto ke dni 7. 5. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 14 000 Kč, která sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy, žalobkyně provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně souhlasila s tím, že tento nárok bude posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Žalovaná na dluh neuradila ničeho.2. Po podání žaloby žalobkyně uvedla, že ještě před podáním žaloby žalovaná uhradila částku 11 400 Kč, a proto vzala žalobu zpět ohledně této částky včetně úroků z prodlení z této částky. Soud řízení v této části dle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž by byl vyžadován souhlas žalované, neboť se tak stalo před zahájením jednání (výrok I.).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 1. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky až do úvěrového rámce 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. a žalovaná se zavázala úvěr splácet vždy k 1. dni v měsíci. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Bylo zjištěno potvrzeními o platbě, výpisem z účtu, a zprávou banky, že žalované byla poskytnuta na její účet částka 10 000 Kč a to dne 2. 1. 2023.11. Dopisem ze dne 4. 5. 2023 žalobkyně žalované sdělila, že k datu 4. 5. 2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 26 305 Kč.12. Z výpisů z účtu žalované u společnosti UniCredit Bank z období srpna 2022 bylo zjištěno, že její výdaje jsou převážně z plateb u obchodníka a dosahují částky 54 500 Kč měsíčně, když v tomto je zahrnuta splátka společnosti , právnická osoba, ve výši 1 799 Kč, příjmy byly ve výši 62 833 Kč, tyto se skládaly jednak z výplaty 12 833 Kč a z půjčky 50 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . V měsíci září byly příjmy jen 14 499 Kč a výdaje 55 627,18 Kč, v říjnu 2022 byly její příjmy jen 16 743 Kč a výdaje 52 536,99 Kč. Z oznámení ČSSZ bylo zjištěno, že žalovaná je poživatelkou invalidního důchodu ve výši 8 233 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, žije sama v obecním bytě a měsíční výdaje uvedla ve výši 8 000 Kč.13. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni dále v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak p