23 C 110/2025-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 17 584,61 Kč s příslušenstvím (úrokem, zákonným úrokem z prodlení vč. kapitalizovaného). Tvrdila, že žalovaná jako dlužník (úvěrovaný) uzavřela s ní jako věřitelem (úvěrující) dne 21. 12. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 21. 12. 2021 a 27. 12. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v měsíčních splátkách po 2 500 Kč spolu s úrokem ve výši 17,49 % ročně. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy však řádně neplnila, věřitel proto úvěr zesplatnil ke dni 29. 5. 2024. K tomuto datu dlužila žalovaná celkem částku 17 584,61 Kč. Vedle těchto nároků požadovala žalobkyně i zaplacení příslušenství - smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO/ISZR).3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.4. Smlouvou o úvěru ze dne 21. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně jako úvěrující se zavázala poskytnout žalované jako úvěrované úvěr. Ze Smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem. Bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán v částce 65 000 Kč, v návaznosti na zesplatnění dlužila žalovaná celkem částku 17 584,61 Kč. Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel (úvěrující) zesplatnil úvěr ke dni 29. 5. 2024 a vyzval žalovanou k úhradě dluhu.5. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru.9. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi ní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva (soud ji posoudil jako platnou), prokázáno bylo i čerpání úvěru, ujednaní o úrocích a poplatcích.10. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od ní nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil.11. Věřitel úvěr zesplatnil dle Smlouvy po právu. Žalovaná totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestala plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se Smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na sjednané poplatky a úroky. V souladu s ust. § 1970 o.z. náleží žalobkyni i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaná v prodlení se splněním svých povinností. Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní upomínku dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – AT), činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby 400 Kč. Žalobkyni náleží odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 400 Kč, celkem 1 200 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 5 AT po 100 Kč, celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 315 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Tedy celkem 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.13. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.