23 C 92/2025-111 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 53 792,48 Kč (včetně smluvní pokuty 4 324,48 Kč) s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Tvrdila, že poskytla žalovanému na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, dne 11. 6. 2024 úvěr až do výše 19 000 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem 11. 7. 2024, když konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 12. 2025. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil i služby „Presto“ za poplatek 2 309,95 Kč a informační SMS servis za poplatek 33,60 Kč. Žalobkyně jako úvěrující si před poskytnutím úvěru ověřila z dostupných zdrojů totožnost žalovaného i jeho schopnost úvěr splácet (výše příjmu, výpisem z účtu, lustrací registrů např. insolvenční rejstřík, TelcoScore, CEE atd.). Úvěr byl žalovanému vyplacen v období od 11. 6. 2024 do 21. 11. 2024 na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , což bylo ověřeno dotazem na , právnická osoba, . Žalobkyně požaduje smluvní pokutu (0,1 % denně z jistiny), avšak pouze za prvních 90 dnů prodlení vyčíslenou na 4 324,48 Kč. Pokud by soud neměl nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, nechť je pak posouzen jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný dluh přes písemnou upomínku nezaplatil.2. Na den 23. 10. 2025 bylo soudem nařízeno jednání ve věci, když účastníci byli řádně předvoláni. Žalovanému byla dne 29. 9. 2025 řádně doručena žaloba, předvolání k jednání (vz. 18 o.s.ř.), výzva k vyjádření (usn. č.l. 42) a následně i doplňující stanovisko. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast písemně omluvil a souhlasil s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti.3. Věc byla rozhodnuta v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“).4. Soud měl na základě Smlouvy o úvěru (vč. obchodních podmínek), dokumenty prokazujícími zkoumání úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, zesplatněním úvěru, upomínkou, prokázáno následující: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobkyně jako úvěrující (věřitel) uzavřeli dne 11. 6. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 19 000 Kč. Dle Smlouvy činila pevná denní úroková sazba 1,016 % a RPSN 1848,98 %. Žalovaný dosahoval v rozhodné době čistého měsíčního příjmu ve výši 14 992 Kč, nebyl pozitivně lustrován v označených registrech. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, . Žalobkyně nárokuje vyčíslenou smluvní pokutu (0,1 % denně) ve výši 4 324,48 Kč. Žalovaný dluh přes výzvu doposud neuhradil.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky Smlouvy došlo k platnému uzavření Smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila dokumenty, ze kterých však nebylo možno jednoznačně ověřit všechny relevantní informace (celkové měsíční příjmy a výdaje žalovaného, bilanci účtů v jednotlivých měsících předcházejících poskytnutí úvěru). Předložena nebyla např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. Ověřeny nebyly ani osobní poměry žalovaného, když nebylo zjištěno, zda má event. nějakou vyživovací povinnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených lis