5 C 151/2025-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19.3.2025 domáhal po žalované zaplacení částky 18 541Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobce návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce spol. , právnická osoba, uzavřel s žalovanou distančním způsobem dne 18.4.2024 Smlouvu o úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž poskytl žalované nejprve částku 1 000 Kč, kterou žalovaná následně navýšila až na 19 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem 4 041 Kč splatit do 18.5.2024 - tuto povinnost však ani zčásti nesplnila. Z důvodu prodlení žalované žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 6.12.2023, vedle dlužné jistiny, na kterou žalovaná plnila po postoupení pohledávky dne 5.2.2025 částku 5 000 Kč, dále žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to od 19.5.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 541 Kč. Žalovaná na svůj dluh ani přes upomínky žalobce ničeho dalšího nezaplatila. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhl žalobce, aby soud daný nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalobce vzal podanou žalobu co do požadavku na zaplacení částky 4 352 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 4 352 Kč od 19.5.2024 zpět, neboť žalovaná tuto částku uhradila původnímu věřiteli před podáním žaloby – soud proto řízení v této části usnesením ze dne 24.7.2025, č.j. , spisová značka, zastavil. Žalobce, ač byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a jejich prokázání ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, tuto povinnost nesplnil.3. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.4. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18.4.2024 bylo zjištěno, že byla na straně věřitele uzavřena společností , právnická osoba, s žalovanou jako dlužníkem. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované do výše 1 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 352,83 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 25.4.2024 bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 14 000 Kč, který byla žalovaná povinna splatit spolu s úrokem ve výši 253,41 % ročně, tj. 2 916 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 25.4.2024 bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 18 000 Kč, který byla žalovaná povinna splatit spolu s úrokem ve výši 251,71 % ročně, tj. 3724 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 29.4.2024 bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 19 500 Kč, který byla žalovaná povinna splatit spolu s úrokem ve výši 252,13 % ročně, tj. 4 041 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Moneta Money bank, a.s. bylo zjištěno, že v dubnu 2024 byly žalované na účet připsány finanční prostředky od právního předchůdce žalobce z uzavřené smlouvy o úvěru. Na účet žalované byl dne 4.4.2024 přispán invalidní důchod 2. stupně v částce 12 756 Kč, jiný příjem na účet za měsíc duben 2024 připsán nebyl. Kreditní obrat na účtu činil 33 541 kč, debetní 33 581,15 Kč.7. Předžalobní upomínkou ze dne 18.12.2024 byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 430 Kč do tří dnů.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 ve spojení s přílohou smlouvy byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.16. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobce při poskytnutí úvěru žalované zcela rezignoval na svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, když netvrdil (ani neprokazoval), zda a jakými prostředky ověřoval příjmy a výdaje žalované. Ze shora uvedeným listin (zejména výpisu z běžnému účtu žalované) je zřejmé, že jejím jediným příjmem v době poskytnutí úvěru byl invalidní důchod, jehož výše nedosahovala ani výši jistiny úvěru, který byla žalovaná jednorázově do 30 dnů od poskytnutí úvěru povinna splatit. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. 10 148 Kč, když bylo žalobkyní tvrzeno, že žalovaná původnímu věřiteli uhradila 4 352 Kč a žalobci po postoupení pohledávky (před podáním žaloby) částku 5 000 Kč. Zároveň byly žalobci přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch, a to v rozsahu 54,7 % (když zastavení řízení co do částky 4352 Kč s přísl. jde k tíži žalobce), náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 9,4 %. Náklady žalobce v řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 1