5 C 246/2025-58 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15.4.2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 35 044Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Žalobce návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce spol. , právnická osoba, uzavřel s žalovaným distančním způsobem dne 7.6.2024 Smlouvu o úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž poskytl žalovanému nejprve částku 12 000 Kč, kterou žalovaný následně navýšil až na 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem 6 120 Kč splatit do 17.8.2024 - tuto povinnost však ani zčásti nesplnil. Z důvodu prodlení žalovaného žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 12.12.2024, vedle dlužné jistiny, na kterou žalovaný neplnil ničeho, dále žádá zaplacení smluvní pokuty v částce 924 Kč a zákonného úroku z prodlení, a to od 18.8.2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 044 Kč. Žalovaný na svůj dluh ani přes upomínky žalobce ničeho dalšího nezaplatil. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhl žalobce, aby soud daný nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7.6.2024 bylo zjištěno, že byla na straně věřitele uzavřena společností , právnická osoba, s žalovaným jako dlužníkem. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému do výše 12 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 279,83 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 12.6.2024 bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 28 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 265,93 % ročně, tj. 6 120 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 11.7.2024 bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla sjednána do 37 dnů.5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u ČSOB a.s. bylo zjištěno, že v červnu 2024 byly žalovanému na účet připsány finanční prostředky od právního předchůdce žalobce z uzavřené smlouvy o úvěru v částce 12 000 Kč a 16 000 Kč, zároveň v červnu 2024 byly jako platby čerpání úvěru připsány částky 2 000 Kč, 8 131 Kč, 462,01 Kč, 115 Kč, 12 592,92 Kč, 16 262,18 Kč, 423 Kč, 13 435 Kč, 1 000 Kč, 5 246 Kč, 1 992 Kč, 1 000 Kč, 3 000 Kč, 706,26 Kč, 564 Kč, 319 Kč, 36 Kč, 423 Kč, 71 Kč, 423 Kč, 14 000 Kč (od Emma´s Credit), 1 096,10 Kč. Na účet žalovaného byla dne 12.6.2024 přispána mzda ve výši 40 051 Kč, zároveň za červen 2024 odešly z účtu žalovaného splátky dalších úvěrů v celkové výši 90 289 Kč. V červenci 2024 byly jako platby čerpání úvěru připsány částky 429 Kč, 363 Kč, 1 194 Kč, 72 Kč, 626,80 Kč, 423 Kč, 7 869 Kč, 3 864 Kč, 3 119 Kč, 10 000 Kč, 119 Kč, 477 Kč, 1 992 Kč, 5 246 Kč, 3 000 Kč, 390,70 Kč, 15 000 Kč (od LeaderFin), 16 387,59 Kč, 478 Kč, 319 Kč, 282 Kč. Na účet žalovaného byla dne 11.7.2024 přispána mzda ve výši 28 646 Kč, zároveň za červenec 2024 odešly z účtu žalovaného splátky dalších úvěrů v celkové výši 49 892 Kč. V srpnu 2024 byly jako platby čerpání úvěru připsány na účet částky 7 523,54 Kč, 225,20 Kč, 718 Kč, 368,90 Kč, 3 000 Kč, 1 992 Kč, 5 246 Kč, 89 Kč, 7 000 Kč, 666,70 Kč, 649 kč, 319 Kč, 3 000 Kč, 71 Kč, 50 000 Kč (od Profi Credit), 5 461,25 Kč, 400 Kč, 9 717,79 Kč, 11 828,07 Kč, 4 200 Kč, 787 Kč, 6 600 Kč a 821,96 Kč. Na účet žalovaného byla dne 12.8.2024 přispána mzda ve výši 27 333 Kč, zároveň za srpen 2024 odešly z účtu žalovaného splátky dalších úvěrů v celkové výši 94 021,79 Kč. Dne 11.7.2025 byla z účtu žalovaného ve prospěch právního předchůdce žalobce jako splátka úvěru odespána částka 3 864 Kč.6. Předžalobní upomínkou ze dne 18.1.2025 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 46 380 Kč do tří dnů.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 ve spojení s přílohou smlouvy byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.15. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobce při poskytnutí úvěru žalovanému zcela rezignoval na svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, když v řízení k výzvě soudu netvrdil (ani neprokazoval), zda a jakými prostředky ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Ze shora uvedeným listin (zejména výpisu z běžnému účtu žalovaného) je zřejmé, že jeho jediným příjmem v době poskytnutí úvěru byla mzda ve výši mezi 27 333 Kč až 40 051 Kč měsíčně, přičemž splátky již stávajících úvěrů uvedený příjem značně převyšovaly. Je tak zřejmé, že žalovaný nedisponoval dostatečnými volnými finančními prostředky k úhradě dluhu ve splatnosti. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. 24 136 Kč (původní jistina 28 000 Kč mínus platba 3 864 Kč). Zároveň byly žalobci přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č