7 C 139/2025-64 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce požadoval na žalované zaplacení částky ve výši 36 552,31 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 16.9.2024 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalované informace ohledně celkového počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další; tyto informace žalobci sdělila žalovaná. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstřík, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“ a interní registr historie klienta. Úvěr byl poskytnut žalované v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalované. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. Žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných od žalované, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet žalované a související transakce, případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek žalované prokazujících její pravidelný příjem, který činil 70 500 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen, a to dne 16.9. 2024 v částce 17 000 Kč na žalovanou označený účet. Smluvní úrok za poskytnutí peněz činil 0,93 % denně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Smlouvu vypověděl dne 15.1.2025, žalovaná se tak dnem 16.1.2025 dostala do prodlení. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby má žalovaná vůči žalobci nesplacenou pohledávku ve výši jistiny v částce 17 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,29 Kč, smluvní úrok ve výši 18 927,39 Kč. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení žalované, tj. za období od 17.10.2024 do 15.1.2025, která představuje částku 286,63 Kč. Žalovaná ničeho - ani přes upomínání předžalobní výzvou - žalobci neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 21.7.2025 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.4. Ze Smlouvy o revolvingové spotřebitelském úvěru ze dne 16.9.2024, spolu s Předpisem splátek, Všeobecným obchodními podmínkami žalobce, Informacemi pro spotřebitele, Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Přehledem bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřely dne 16.9.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky a měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek dokonce doby platnosti kreditního rámce, úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 0,933 % denně (tj. 340,54 % ročně), datum splatnosti první splátky byl dne 16.10.2024, datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) byl sjednán na den 10.3.2026. Žalovaná čerpala jednorázově bezhotovostně dne 16.9.2024 úvěr ve výši 17 000 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z vyplaceného tranše a měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek dokonce doby platnosti kreditního rámce, smluvní pokuta pro případ prodlení klienta byla ujednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Dopisem ze dne 15.1.2025 žalobce Smlouvu vypověděl, když žalovaná ani navzdory předchozímu upozornění neuhradila své závazky po splatnosti. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, Identifikovanými příjmy měl soud zjištěno, že žalovaná uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou tři osoby, její čistý příjem činí 60 000 Kč, její měsíční výdaje byly: na bydlení 10 000 Kč, 20 000 Kč na půjčky, ve společné domácnosti byly pouze dva členové hospodařící s příjmem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 70 500 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 18 280 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované bylo uzavřeno jako úspěšné. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr nesplatila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 21.5.2025, kde byla žalované vyzvána k zaplacení celkové částky 37 497,31 Kč, a to ve lhůtě tří dnů. K odeslání předžalobní výzvy došlo dne 21.5.2025, jak vyplývá z podacího lístku.5. Z úřední činnosti soud měl zjištěno, že proti žalované jsou vedena další řízení o zaplacení, a to pod sp.zn. 23 C 170/2025 z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14.8.2024 na částku 100 000 Kč, pod sp.zn. 7 C 167/2025 z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 3.9.2024 na částku 100 000 Kč, pod sp.zn. 107 C 19/2025 z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18.10.2024 na částku 435 000 Kč a pod sp.zn. 7 C 201/2025 z titulu smlouvy o úvěru na částku 18 000 Kč.6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebite