7 C 170/2025-39 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce podal proti žalovanému návrh na zaplacení částky 56 400 Kč příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil následujícími tvrzeními: Dluh vznikl neposkytnutím peněžitého plnění sjednaného podle nájemní smlouvy uzavřené dne 17. 2. 2024, a to peněžitého plnění ve výši 18 800 Kč/měsíc za období měsíců 7/2024, 10/2024 a 11/2024. Uvedený dluh co do jeho důvodu i výše uznal žalovaný písemným uznáním dluhu dne 10. 11. 2024. Žalovaný dluh ani přes předžalobní výzvu neuhradil.2 Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 2.9.2025 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného.3 Žalovaný se k žalobě - přes výzvu soudu - nevyjádřil.4 Z Nájemní smlouvy měl soud zjištěno, že byla uzavřena dne 17.2.2024 mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem. Předmětem nájmu byla bytová jednotka č. 19 v 6. podlaží domu čp. , adresa, . Nájem bytu byl sjednán na dobu neurčitou od 17.2.2024, měsíční nájemné činilo 16 000 Kč a záloha za spojené s užíváním bytu služby (elektřina, vodné, stočné, topení) byla ve výši 2 800 Kč. Nájemné a zálohy za služby byly splatné vždy do 8. dne v příslušném měsíci, za který se nájemné a zálohy za služby hradí.5 Z Uznání dluhu ze dne 10.11.2024 soud zjistil, že žalovaný vůči žalobci co do důvodu i výše uznal dluh ve výši 56 400 Kč (3 x 18 800 Kč) vzniklý jako nezaplacené nájemné za měsíce červenec, říjen a listopad 2024.6 Z dopisu ze dne 19.3.2024 spolu s dodejkou měl soud zjištěno, že žalovanému byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobce zaslána předžalobní výzva.7 Podle ust. § 2201 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8 Podle ust. § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.9 Podle ust. § 2251 odst. 1, 2 o.z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem.10 Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11 Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12 Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluh vůči žalobci písemně co do důvodu i výše uznal, nastupuje tak vyvratitelná právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Žalovaný však v řízení zůstal nečinný. Soud proto žalobě vyhověl a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku dlužného nájemného v celkové výši 56 400 Kč (3 x 18 800 Kč) jako dlužné nájemné za měsíce července, říjen a listopad 2024, a současně uložil žalovanému dle § 1970 o.z. i povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení, jejich výše je v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., když se žalovaný ocitl s platbou nájemného vždy od 9. dne kalendářního měsíce, za který nájemné nebylo uhrazeno, v prodlení.13 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci jako účastníku, který měl ve věci plný úspěch a žalovanému zaslal předžalobní výzvu k plnění, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Náklady řízení žalobce představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 256 Kč a náhradu odměny advokáta, určenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchou předžalobní výzvu 2,5 x 3 380 Kč, paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v znění platném ke dni uskutečnění úkonu, ve výši 3 x 450 Kč, a dle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o.s.ř. 21% daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad ve výši 2 058 Kč. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně a dle zákona č. 235/2004 Sb. mu vzniká povinnost tuto daň státu odvést. Náhradu nákladů řízení, celkem ve výši 14 114 Kč, je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř). Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.