18 C 279/2025-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 643,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 4. 3. 2025 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 12 700 Kč s možností postupného čerpání, který se zavázal žalobce vrátit v pravidelných denních splátkách dle smlouvy, první splátka byla splatná dne 3. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 26. 7. 2026. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelné služby, a to službu Klidné spaní za poplatek 102,48 Kč, službu Přesto za poplatek 330 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 26,88 Kč. Žalovanému byl vyplácen na jím označený bankovní účet č. , č. účtu, úvěr a to dne 4. 3. 2025 ve výši 2x 4 000 Kč, celkem tedy 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z nesplacené části jistiny. Poskytnutý úvěr nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen, žalovaný nezaplatil ničeho. Dlužná částka sestává z: dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč úrok 9 700,36 Kč poplatek za službu Klidné spaní 102,48 Kč poplatku za službu Presto 330 Kč poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 26,88 KčŽalovaný se dostal do prodlení dne 3. 4. 2025, proto žalobkyně požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny v souladu s VOP a Sazebníkem, který byl součástí smlouvy. Požadovala smluvní pokutu pouze za dobu 90 dní, tj. 324,09 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru neměl prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dne podání žaloby ničeho ani přes písemnou předžalobní výzvu žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupkyně žalobkyně vyslovila souhlas s tímto postupem již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:11. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne úvěr až o výše 12 700 Kč (kreditní rámec), který lze čerpat postupně i opakovaně a žalovaný se zavázal, že finanční prostředky vrátí spolu s příslušenstvím nejpozději k datu splatnosti smlouvy, tj.do 26. 7. 2026. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně. Žalovaný se dostal do prodlení v délce 91 dní, a proto žalobkyně vypověděla smlouvu s okamžitou platností a požadovala zaplacení dlužné částky 19 133,01 Kč včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Tyto skutečnosti měl soud prokázány Smlouvou o úvěru ze dne 4. 3. 2025, přehledem bankovních transakcí, výpovědí smlouvy ze dne 3. 7. 2025.12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležito