18 C 8/2026-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 77 676,99 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 2. 4. 2024 uzavřely účastníce úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru (dále též jen "Smlouva"). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poté poskytla žalované možnost čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 78 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce, a to vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala částku 91 170,67 Kč a uhradila jen částku 38 162 Kč. Z důvodu porušení závazku využila žalobkyně své oprávnění ze smlouvy a úvěr ke dni 27. 11.2025 zesplatnila. Nyní se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 76 084,29 Kč, poplatků za pojištění ve výši 662,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Dále pak úroků, které byly kapitalizovány ke dni sepisu žaloby, a to ve výši 24,47 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši od 13. 12. 2025.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala absolutní neplatnost smlouvy z důvodu nesplnění podmínek posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované a z důvodu hrubého rozporu parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Souhlasila s tím, že uhradí žalobkyni jen nárok odpovídající rozdílu toho, co čerpala a neuhradila, tedy 53 008,67 Kč a žádala o povolení splátek v částce 1 500 Kč, která odpovídá jejím majetkovým poměrům.3. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).1. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.2. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.3. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.4. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Ze smlouvy o úvěru nazvané Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla k žádosti žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky činí 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 318 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90%. Z výpisu čerpání a splátek bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem 91 170,67 Kč, uhradila celkem 38 162 Kč, naposledy provedla úhradu splátky úvěru dne 27. 8. 2025.7. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.8. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.9. Žalobkyně předložila kartu klienta a potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z kterého bylo zjištěno, že úvěr byl schválen dne 2. 4. 2024, žalovaná je vdova nemá žádné děti, adresu má uvedenou na adrese obecního úřadu (, adresa, ), její příjem jako zaměstnance je 9 000 Kč měsíčně, a důchod 9 370 Kč měsíčně, splátky vůči jiným společnostem jsou ve výši 82 Kč. Na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované pak sdělila, že příjem byl ověřen z výpisu z účtu žalované za březen 2024, výdaje byly ověřeny jako výdaje na stravu, léky a dopravu z tohoto výpisu, přičemž bylo zřejmé, že žalovaná vybírá velkou část svých příjmů prostřednictvím bankomatu a je tedy zřejmé, že preferuje hotovostní platby. Splátky jiným společnostem měla žalovaná v době žádosti o úvěr ve výši 82 Kč, ohledně výdajů pracovala s údaji o životním minimu. Předložila výplatní pásku za leden 2024. Žádné listiny, kterými by prokázala žalobkyně samotné prověřování poskytnutých údajů, které by prokazovaly, že by provedla ověření jakýchkoliv výdajů žalované, na výzvu soudu nepředložila. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle bankovních a nebankovních registrů klientských informací, porovnala finanční situaci žalovaného podle částek životního minima, jeho kreditního skóre, využívala statistické modely, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Bohužel žádné důkazy, prokazující, že takto skutečně učinila, nepředložila.10. Ust. § 86 ZSU ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSU výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být