20 C 198/2025-78 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 100 854,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 973,62 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 482,51 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 854,19 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,28 % ročně z částky 97 789,19 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“), a žalovaným došlo dne 26. 6. 2015 k uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka (dále jen „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve formě pravidelných měsíčních splátek společně se sjednanými poplatky, zejm. za vedení úvěrového účtu a za upomínání, a to formou inkasa z účtu. Úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 14,28 % ročně. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, opakovaně se dostal do prodlení. Banka proto souladu se smluvními podmínkami využila svého práva a prohlásila již úvěr za splatný k 29. 4. 2024 dopisem z téhož dne. Banka také uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku vč. úroků, poplatků i smluvní pokuty ve výši 107 056,43 Kč byl dle žalobkyně žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla bankou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 žalobkyni s účinností k 13. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně dopisem odeslaným doporučeně dne 3. 1. 2025. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 114 310,32 Kč. Od postoupení pohledávky nebylo na tuto uhrazeno ničeho. Žalobkyně nyní požadovala dlužnou jistinu 97 789,19 Kč, poplatky 3 065 Kč, úroky z úvěru 5 973,62 Kč a úroky z prodlení 7 482,51 Kč, dále úroky z úvěru 14,28 % ročně z dlužné jistiny od 30. 5. 2024 do zaplacení a ze 100 854,19 (dlužná jistina + dlužné poplatky) od 18. 12. 2024 do zaplacení i zákonné úroky z prodlení.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a ověřil je doklady vyžádanými od žalovaného a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Zjistil tak, že žalovaný je v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou, že má měsíční příjem 32 138 Kč čistého, měsíční příjem domácnosti měl činit 110 000 Kč. Žalovaný měl bydlet ve vlastním a měl vyživovací povinnost vůči další osobě. Banka dále zjistila, že vůči ní neměl žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 50 %. Žádosti o úvěr banka proto vyhověla a schválila žalovanému úvěr 100 000 Kč, ač žádal o 400 000 Kč. Výše nové splátky činila 1 753,12 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Předvolání k jednání soudu nařízenému na dne 2. 12. 2025 mu bylo doručeno na jeho doručovací adresu uvedenou v informačním systému základních registrů postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 8. 11. 2025. Jelikož se k jednání bez omluvy nedostavil, soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Smlouvou o úvěru ze dne 23. 8. 2023, oznámením o zesplatnění, výpisy z úvěrového účtu, žádostí o úvěr, vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, formuláře pro standartní informace včetně vysvětlivek a platební historií bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně Moneta Money bank a.s. se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu výše, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 753,12 Kč. Při úhradě pojištění 193 Kč měsíčně pak splátka činila 1 946,12 Kč a měla být hrazena vždy k 25. dni v měsíci od 25. 9. 2023. Žalovaný měl celkem zaplatit částku 170 539,08 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,28 % ročně, dále byly sjednány poplatky, a to např. 1 995 Kč za poskytnutí úvěru. Adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena , adresa, , což byla jediná adresa uvedená ve smlouvě. Znění smlouvy odpovídá informacím ve formuláři pro standartní informace. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl mj. své telefonní číslo, že je zaměstnán s příjmem 32 138 Kč měsíčně čistého, celkový příjem jeho domácnosti činí 110 000 Kč, měsíční náklady na bydlení má 5 843 Kč, vyživuje pouze 1 osobu. Žalovaný měl být svobodný a bydlet ve vlastním domě či bytě. Na základě uvedeného pak banka dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši 100 000 Kč, který mu byl poskytnut. Při uzavírání smlouvy banka ověřila z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, že tento je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem za posledních 12 měsíců v celkové výši 344 320 Kč, má 1 dítě. Žalovaný uhradil celkem pouze 7 784,84 Kč.5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo pro opakované porušování smluvních podmínek bankou oznámeno, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný k 29. 5. 2024 a současně banka žalovaného vyzvala k úhradě tehdy dlužné částky 107 056,43 Kč do 14. 6. 2024. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když ke 13. 12. 2024 dlužil na jistině úvěru 97 789,19 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek a dohodou a potvrzením bylo prokázáno postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 18. 12. 2024, dle podacího lístku bylo oznámení odesláno dne 3. 1. 2025. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka je vedena pod č. , hodnota, .7. Z předžalobní výzvy z 13. 3. 2025 vč. podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 129 035,40 Kč do 28. 3. 2025 s uvedením důvodu vzniku obou shora uvedené pohledávky, s tím, že jinak bude pohledávka za žalovaným vymáhána soudní cestou.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 946,12 Kč včetně pojištění, vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný uhradil pouze celkem 7 784,84 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky postoupením.13. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.14. Pouze jazykový výklad §