20 C 286/2025-35 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovanému zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 15. 7. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit poplatek 36 808 Kč, který se skládal z kapitalizovaných úroků 25 254 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení 7 192 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky vč. poplatku splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 268 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 1. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 34 000 Kč, zákonné úroky z prodlení z 34 000 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, přičemž za dobu od 16. 1. 2024 do 28. 4. 2024 tyto činí 6 533 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 19. 1. 2026 na adresu jeho bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný tuto uzavřeli dne 15. 7. 2022, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 18 měsíčních splátkách po 4 288 Kč, poslední splátka měla činit 4 252 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 69 %. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 76 808 Kč včetně pojištění, která byla kromě zapůjčené částky dále tvořena poplatkem ve výši 33 946 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se poskytovatel úvěru snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z toho, že tento byl v dané době svobodný, bydlel v nájemním bytě či domě, nikoho dále nevyživoval, byl zaměstnán s příjmem 21 485 Kč jako pekař, přičemž byl uveden i další příjem domácnosti 15 000 Kč, běžné měsíční výdaje uvedl žalovaný při sjednávání úvěru ve výši 6 000 Kč měsíčně a interní splátky 2 702 Kč. Žalovaný žádal o poskytnutí 35 000 Kč a měl svůj příjem prokazovat 2 výplatními páskami.4. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na konto smlouvy celkem 6 000 Kč.5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě tehdy dlužných částek v celkové výši 101 559,40 Kč.6. K úhradě celkové částky 86 782,62 Kč vyplývající ze smlouvy shora byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 29. 7. 2025.7. Korespondence byla žalovanému doručována na adresu , adresa, , když tuto adresu si žalovaný, jak vyplývá ze zákaznické karty, zvolil jako adresu doručovací. Pokud se žalovaný na uvedené adrese nezdržoval či si zásilky nepřebíral, nemůže to jít k tíži žalobkyně, přičemž soud zjistil z ISZR, že uvedená adresa je i trvalým bydliště žalovaného.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do jistiny, nikoli i do úroků z prodlení. Bylo prokázáno, že z poskytnutých prostředků 40 000 Kč žalovaný dosud vrátil 6 000 Kč a dluží tak žalovaných 34 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávku po žalovaném vymáhat. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by uvedené prostředky neobdržel, uhradil je.16. Jelikož žalobkyně požadovala úhradu výše uvedených částek vč. příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení, soud se blíže nezabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo by jinak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla očividně za to, že smlouva je neplatná, stejně jako soud.17. Jelikož tedy žalovanému byly tak poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud dlužných 34 000 Kč.18. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu každého úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně, a to z 57,5 % (s ohledem na požadované úroky z prodlení počítáno vč. pětinásobku ročního plnění) a měla tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení v poměrné výši, tj. 15 %. Náklady řízení žalobkyně v plné výši tvořily náklady za právní zastoupení 2,5 x 700 za převzetí vč. přípravy zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby dle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.