20 C 7/2026-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 6. 10. 2025 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 23 520 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 13. 9. 2024 do zaplacení, smluvní pokutu 3 822 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 6. 6. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne zaslány na účet č. ú.: 02771563156/0300 peněžní prostředky ve výši 14 700 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek ve výši 8 820 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná 12. 9. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ničeho dosud uhradil pouze 1 176 Kč a z tohoto důvodu žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (dle čl. 2.3 smlouvy), kterou však žalobkyně požaduje ve výši 3 822 Kč za období 13. 9. 2024 – 19. 8. 2025. Úhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného za písemné výzvy odeslané dne 9. 8. 2024, 20. 8. 2024, 8. 9. 2024 a 17. 9. 2024 činí 500 Kč za každou upomínku. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, vyžádala od něho informace a jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného vyžádaných. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na výzvu soudu týkající se úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že ničeho nebude doplňovat a aby tedy žalovaný v případě shledání z předmětné smlouvy absolutně neplatnou byl povinen zaplatit žalobkyni, respektive vrátit bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 22. 1. 2026 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho trvalého bydliště.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.5. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V řízení bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce vč. všeobecných obchodních podmínek, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne 6. 6. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně prostředky ve výši 14 700 Kč na účet č. , č. účtu, , které se žalovaný zavázal splatit se sjednaným poplatkem 8 820 Kč ve třech splátkách po 7 840 Kč splatných 31., 62 resp. 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta (žalovaného) se tento zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení a dle čl. 2.5. také nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle druhu úkonu od 30 do 1 800 Kč, jak je podrobněji ve smlouvě rozepsáno, přičemž každá písemná (listinná) upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Ve smlouvě byla adresa žalovaného včetně doručovací adresy uvedena , adresa, , náměstí , Jméno žalovaného B, . , adresa, .11. Výpisem z běžného účtu soud zjistil, že na účet uvedený ve smlouvě patřil žalovanému, který dne 4. 6. 2024 žalobkyni 1 Kč, aby si tato ověřila, že mu účet skutečně patří, na uvedený účet pak bylo žalobkyní zasláno 14 700 Kč dne 6. 6. 2024.12. Upomínkami žalobkyně z 9. 8. 2024, 17. 9. 2024, 8. 9. 2024, 20. 8. 2024 a zástupkyně žalobkyně z 24. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky vzniklé mu na základě smlouvy shora. V dlužných částkách byla zahrnuta smluvní pokuta, náklady upomínek i úroky z prodlení. Předžalobní výzvou byla žalovanému určena lhůta k zaplacení do tří dnů s tím, že byl upozorněn na možné soudní řízení, nedojde-li k uhrazení požadované pohledávky. Upomínka byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě.13. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána).14. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.15. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EH