5 C 269/2025-73 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2.9.2025 domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 18 140 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu dluhu z úvěrové smlouvy ze dne 22.12.2023. Návrh odůvodnil tím, že jako věřitel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s pevně stanoveným úrokem ve výši 4 000 Kč (představujícím 40% p.m. z jistiny) za první měsíc čerpání úvěru splácet ve splátkách představujících minimálně úrok přirostlý za minulé období vždy do 21. dne v měsíci, přičemž jistinu mohl žalovaný uhradit kdykoliv během trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobce proto dne 25.4.2024 celý úvěr zesplatnil a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, byla mu žalobcem dále účtována smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 26.4.2024 do 14.6.2025, tj. ve výši 4 140 Kč. Vedle celkové dlužné částky 18 140 Kč požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení, a to z částky 14 000 Kč od 26.4.2024 ve výši 14,75 % p.a. do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a občanského soudního řádu, neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Smlouvou o úvěru ze dne 22.12.2023 bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, v rámci níž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný povinen spolu s úrokem ve výši 40% p.m. splácet ve splátce představující úrok přirostlý za uplynulé období k 21. dni měsíce, jistinu byl žalovaný oprávněn splatit kdykoliv v průběhu trvání smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. Dle čl. VI. smlouvy byl žalobce oprávněn požadovat okamžité splacení celého dluhu v případě porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného. Dle čl. IV. smlouvy byl žalobce pro případ prodlení žalovaného s plněním splátek oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky.5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 22.12.2023 bylo zjištěno, že žalobce poukázal na účet žalovaného částku 10 000 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 22.12.2023 byla na účet žalovaného přispána od žalobce částka 10 000 Kč. Před připsáním uvedené částky byly na účet žalobce přispány částky 7 000 Kč od spol. Cool Credit, 8 500 Kč od spol. Emma´s Credit, 6 000 Kč od spol. Simfina, 6 000 Kč a 5 700 Kč od spol. Monivero, 3 000 Kč od spol. Mobilpůjčka. Dne 7.12.2023 byla na účet žalovaného připsána platba od Šmahel – strojírenská výroba ve výši 36 312 Kč a dne 12.12.2023 odešla splátka úvěru 7 750 Kč.7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má 1 vyživovací povinnost k dítěti, vlastní byt, je zaměstnaný u Šmahel – strojírenská výroba s příjmem 35 605 Kč, jeho výdaje činí 12 000 Kč.8. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 22.4.2024 bylo zjištěno, že žalobce z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru využil svého oprávnění ze smlouvy a celý úvěr zesplatnil. Vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 30 388 Kč do 3 dnů od doručení výzvy.9. Z předžalobní upomínky ze dne 14.6.2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 867,64 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byl žalovaný upozorněn na navyšování dluhu o zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.18. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobce úvěruschopnost žalovaného neprověřil řádně, jeho přístup byl ryze formální. Žalobce, ač tvrdila že prověřil příjmové poměry žalovaného (výpisem z účtu žalovaného), již rezignoval na prověření výdajů žalovaného, a to zejména za situace, kdy z výpisu z účtu žalovaného byly zřejmé další závazky- spotřebitelské úvěry u nebankovních společností – Cool Credit, Emma´s Credit, Simfina, Monivero, Mobilpůjčka. Žalobce tak přistoupil k poskytnutí úvěru žalovanému i přesto, že žalovaný před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy, čerpal řadu spotřebitelských úvěrů (a zjevně tak nebyl schopen pokrýt své potřeby z doloženého přijmu ze zaměstnání), zároveň nijak neověřoval jeho výdaje spojené s bydlením ani vyživovací povinností k dítěti. Nelze tak uzavřít, že by žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohl dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 10 000 Kč, když žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by na dluh nějakou částku uhradil. Zároveň byly žalobci přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následují