5 C 369/2025-92 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem doručeným soudu dne 28.11.2025 domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 51 420 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela dne 5.8.2024 s žalovanou distančním způsobem smlouvu o úvěru, přičemž celkovou částku úvěru ve výši 30 000 Kč žalované převedla na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně ji o úhradu opakovaně upomínala. Dne 5.12.2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 8.12.2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně požadovala uhrazení celkové pohledávky ve výši 51 420 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z dlužné jistiny za období od 9.12.2024 do 19.10.2025 v kapitalizované výši 9 420 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, ověřila její příjmy z bankovních výpisů a případně výplatních listů - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5.8.2024 a výpisy z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 5.8.2024 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované postupně poskytnuta celkem částka 30 000 Kč, a to převodem na účet specifikovaný ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru.5. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u mBank, a.s. bylo zjištěno, že v období od 8/2024 byly na účet žalované připsány platby 10 000 Kč a 20 000 Kč od žalobkyně dne 5.8.2024, dále mzda od Zemědělské akciové společnosti ve výši 32 300 Kč, přičemž žalovaná za týž měsíc vydala částku 59 771 Kč na hazardní hry a sázky.6. Z oznámení ze dne 5.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované sdělila zesplatnění úvěru k 5.12.2024 s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 85 325 Kč a vyzvala ji k její úhradě ve lhůtě do 3 dnů.7. Z předžalobní upomínky ze dne 12.4.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 35 617,62 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byla žalovaná upozorněna na navyšování dluhu o zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.14. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila řádně, její přístup byl ryze formální. Žalobkyně, ač tvrdila a doložila, že prověřila příjmové poměry žalované (výpisem z účtu), již rezignovala na prověření výdajů žalované. Žalobkyně se nijak nezabývala závazky žalované a přistoupila k poskytnutí úvěru žalované i přesto, že z předložených výpisů z účtů byly zřejmé výdaje na hazardní hry převyšující téměř dvojnásobně měsíční příjem žalované (svědčící o závislosti žalované - gamblerství). Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 30 000 Kč, když žalovaná nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by na dluh nějakou částku uhradila. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (úspěch činil 58,3 %, což po odečtení neúspěchu představuje nárok na náhradu nákladů řízení v rozs