14 C 259/2020-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020 a opraveným podáním ze dne 21. 8. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 5. 3. 2014 do zaplacení, v podání ze den 21. 8. 2020 bylo opraveno na od 6. 3. 2014). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., MT [číslo], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Žalobní tvrzení bylo opraveno v podání ze dne 29. 12. 2020 tak, že Smlouvu uzavřel se žalovanou [právnická osoba], [IČO], který následně pohledávku postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 5 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem Smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do 5. 3. 2014, tuto svou povinnost však nesplnila. Od postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani v reakci na předžalobní výzvu datovanou ke dni 16. 4. 2020. 2. Soud žalobkyni zaslal výzvu k doplnění tvrzení a důkazů za účelem ověření, že skutečně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, zjištění, na jaký účet byl žalované poskytnut úvěr, a přezkoumání, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr v souladu se stávající judikaturou. Na tuto výzvu žalobkyně do dnešního dne žádným způsobem nereagovala, přestože tato výzva jí byla doručena prostřednictvím jejím právní zástupkyně do datové schránky dne 4. 12. 2020. 3. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 9. 11. 2020). Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce. O zápůjčku žalovaná požádala prostřednictvím elektronického formuláře, smlouva samotná však byla uzavřena v listinné podobě a na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč v hotovosti. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit do 5. 3. 2014, a to společně s poplatkem ve výši 900 Kč. Svůj dluh žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou dodatečně na výzvu doplnila o seznam postupovaných pohledávek. Žalobkyně soudu doložila též oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, které žalované zaslala právní předchůdkyně žalobkyně, což již soud považoval samo o sobě za dostačující pro prokázání účinného postoupení pohledávky (a tedy aktivní procesní legitimace žalobkyně). Dne 14. 4. 2020 byla žalované prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně zaslána předžalobní výzva, datovaná ke dni 2. 4. 2020, žalovaná však ani poté svůj dluh ani zčásti neuhradila. <i>5. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně byla soudem vyzvána (mimo jiné) k doplnění tvrzení ohledně zkoumání schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr zaplatit výzvou 30. 11. 2020, nedoplnila, protože takovými tvrzeními a důkazy nedisponuje. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy soud uplatněný žalobní nárok posoudil pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. <i>8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 10. V dané věci žalobkyně poskytla žalované na základě neplatné Smlouvy v hotovosti peněžité prostředky ve výši 5. 000 Kč. Tento dluh žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného), soud proto žalobkyni tuto částku přiznal v plné výši. Od následujícího dne, kdy byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované (odst. I. výroku). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 9 985 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč) – odst. II. výroku. 12. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku a náklady řízení žalovaný zaplatí k rukám zástupkyně žalobkyně podle ust. §149 odst. 1 o.s.ř.