5 C 91/2016-313 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 14. 3. 2016 domáhali po žalovaných ve výroku uložených povinností, včetně náhrady nemajetkové újmy a náhrady nákladů řízení. Žalobci tvrdili, že žalobkyně a) a žalobce b) zakoupili v roce 2003 dům s [adresa], na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], obci [obec], který zbourali a na jeho místě vystavěli nový dům, přičemž při realizaci stavby dodržovali platné právní předpisy a vycházeli ze stávající situace okolních staveb tak, aby nikomu nenarušovali jeho soukromí. V roce 2010 žalovaní, kteří vlastní bezprostředně se žalobci sousedící rodinný dům (dům v části obci [část obce], s [adresa], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce]), bez povolení příslušného úřadu zbourali části nemovitosti do dvora žalobců a na střeše hospodářského stavení vybudovali terasu, z níž žalobcům v neomezeném rozsahu nahlíží do obytných a dalších soukromých prostor, pozorují žalobce při jejich soukromých činnostech, několikrát si je fotili a nahrávali na kameru. Žalobci vnímají výhled z vybudované terasy žalovaných jako absolutní narušení svého rodinného soukromého života. Žalobci jsou nuceni snášet každodenní nahlížení do jejich obydlí a to nejenom žalovanými, ale také jejich návštěvami, žalobci jsou pozorováni při jídle, úklidu a dalších každodenních činnostech. Žalovaní se námitkám žalobcům vysmívají. Terasa, kterou žalovaní vybudovali, byla vybudována bez povolení. Žalobci pozorování svého rodinného života žalovanými pociťují jako svoji naprostou degradaci, jako lidských bytostí. Žalobci cítí, že pozorováním žalovanými je jejich lidská důstojnost podstatně snížena. Žalobci se domnívají ochrany, neboť jednáním žalovaných dochází k omezení a narušování výkonu vlastnických práv žalobkyně a) a žalobce b), neboť jsou ze strany žalovaných obtěžována imisemi pohledem, čímž je závažně narušováno jejich soukromí a jejich rodinný život. Žalobci se domáhají i náhrady nemajetkové újmy v penězích a to za mimořádné narušování jejich soukromí za tři roky předcházející podání žaloby s tím, že za každý rok takového neoprávněného zásahu požaduje žalobkyně a) a žalobce b) náhradu ve výši 20.000 Kč a žalobkyně c) náhradu ve výši 30.000 Kč, neboť je matkou malých dětí a své malé děti musela vychovat bez absolutního soukromí. V době těhotenství měla v důsledku stresu a hádek se sousedy problémy s krevním tlakem, což se podepsalo na jejím stavu a došlo k předčasnému ukončení těhotenství a její děti se s dopadem nedonošeného dítěte vyrovnávají dodnes. 2. Žalovaní v průběhu soudního řízení se žalobou nesouhlasili a požadovali její zamítnutí. Tvrdili, že k žádnému pozorování z jejich strany nedochází. Přesto, že se žalobou nesouhlasili, zhotovili na základě dohody se žalobci zástěnu, která podle jejich názoru bude trvale bránit nahlížení do oken obytných prostor domu a na terasu umístěnou na pozemku žalobců. 3. Žalobci s navrženým způsobem vypořádání předmětu tohoto řízení nesouhlasili. Měli za to, že toto opatření žalovaných v podobě zástěny je nedostatečné a žalovaným nebrání v nahlížení do soukromých a obytných prostor žalobců. 4. Okresní soud v Prostějově, jako soud nalézací v prvním stupni vydal dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 29. 6. 2020 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Odvolací soud zejména zdůraznil, že žaloba na ochranu před imateriálními imisemi byla podána jako žaloba na ochranu osobnosti, nicméně není důvodu takové právní posouzení vylučovat, když je právně přípustné, aby se ochrany proti imateriálním imisím žalobci domáhali i žalobou na ochranu osobnosti, neboť v závažných případech se tato ochrana částečně překrývá s ochranou dle ust. § 127 odst. 1 obč. zák. (v současnosti § 1013 odst. 1 o. z.). V pochybnostech je třeba dát přednost takovému výkladu, který chrání„ obtěžovaného“ účastníka, proti výkladu poskytujícímu ochranu tomu, kdo jiného obtěžuje, či ohrožuje výkony jeho práva na soukromí a nerušené užívání vlastní nemovitosti. Také z titulu práva na ochranu osobnosti lze proto uplatnit zadržovací nárok (§ 82 odst. 1 o. z.), který je podmíněn trváním, pokračováním, či reálnou hrozbou opakování zásahu. Z pohledu práva na ochranu osobnosti je soudní judikatura, i právní doktrína ve shodě, že k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti může ze strany původce zásahu dojít nejen faktickým porušováním osobnostních práv dotčené osoby, či osob, ale i pouhým jejich (reálným) ohrožením. Tedy úspěšnému uplatnění práva na ochranu osobnosti postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit, nebo alespoň ohrozit chráněné osobnostní statky. Při zkoumání této reálnosti tohoto ohrožení není rozhodný pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale objektivní posouzení testem„ běžného člověka“. Odvolací soud s ohledem na citované závěry ze soudní judikatury a právní doktríny uložil soudu I. stupně povinnost zabývat se tím, zda v míře nepřiměřené místním poměrům, porušením, či ohrožením soukromí žalobců dochází imisemi pohledem z terasy žalovaných soustavně a závažným způsobem a to optikou běžného člověka v pozici žalobců. Odvolací soud poukázal na odůvodnění Krajského soudu v Brně, v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým zrušil rozhodnutí o žádosti žalovaných na dodatečné povolení stavby terasy, v souvislosti se zněním posuzované věci uvedl, že přirovnání žalobců k životu„ pod rozhlednou“, je zcela na místě, neboť se jedná o stavbu, která výrazně narušuje status quo, jak byl v dané oblasti dlouhodobě vnímán. Narušení práva žalobců na soukromí je tak třeba považovat za obtěžování mimořádně převyšující míru přiměřenou k poměrům. V tomto ohledu odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se věnoval další, v řízení relevantní otázce, zda je ze strany žalobců možno provést přiměřená a dostačující opatření, kterými by bylo v obtěžování pohledem z terasy žalovaných zabráněno. V této souvislosti odvolací soud dále uložil soudu I. stupně zjistit navrženým ohledáním situaci na místě samém a v tomto rámci zjistit i to, zda se zde nachází později umístěná zástěna na terase žalovaných a zda je dostatečným řešením před imisemi pohledem z terasy žalovaných do soukromí žalobců, nebo zda je správná námitka žalobců, že zástěna je průhledná a není způsobilá zabránit vhledům. Soud I. stupně také zajistí další vývoj ohledně dodatečného povolení stavby terasy pro rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jako soudu správního. Na závěr odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby dosud provedené důkazy vyhodnotil v rámci zásady volného hodnocení důkazů, nikoliv ve vztahu k právně nerelevantní otázce každodennosti, nýbrž nyní již ve vztahu k výše vymezené relevantní právní otázce. Zohlední, že i z pohledu práva na ochranu osobnosti je postačující prokázání i jen reálné objektivní způsobilosti zásahu ohrozit soukromí člověka. Odvolací soud přitom poukázal na to, že již dříve slyšení svědci prokazují nahlížení během svých návštěv, není logického důvodu, proč by tomu tak nemělo být jindy. Bude-li přitom soud I. stupně takový důvod přesto spatřovat, musí přesvědčivě vyložit, v čem spočívá a zda je legitimní. Teprve dospěje-li hypoteticky k závěru, že soustavnost a závažnost sledování dosud prokázána nebyla, nelze žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítnout bez řádného a konkrétního poučení daného žalobcům dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a ani bez provedení k tomu navržených důkazů. Odvolací soud uložil soudu I. stupně posoudit uplatněný zdržovací nárok v režimu § [číslo] odst. 1 a § 82 odst. 1 o. z., které se vzájemně překrývají, ale nevylučují. Jde-li o uplatnění nároku satisfakčního, soud I. stupně věc posoudí podle § [číslo] první skutkové podstaty, a dospěje-li k závěru o existenci neoprávněného zásahu, bude postupovat dle § 2956 a § 2951 odst. 2 o. z., přičemž vzniklý zásah a újmu posoudí optikou běžného člověk a v pozici žalobců, tedy zda by vzniklou újmu pociťoval jako závažnou zpravidla každý běžný člověk. 5. Soud s ohledem na změnu v obsazení soudu, za souhlasu účastníků řízení, popř. jejich zástupců, na začátku dalšího jednání sdělil v souladu s ust. § 119 odst. 3 o.s.ř. obsah přednesů a dosud provedených důkazů, jež byly provedeny na jednání soudu dne [datum] a [datum], tj. výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a dále též výslechu účastníků řízení žalobkyň a) a c) a dále fotografiemi předloženými žalobci (č. l. 31 – 57), rozhodnutím Stavebního úřadu Magistrátu města Prostějova ze dne [datum] Čj.: [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], včetně připojené projektové dokumentace obsahem spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka], zprávy FN [obec], A