6 C 159/2020-109 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem podaným dne 22. 5. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z pohledávky 10.000 Kč od 21. 7. 2014 do zaplacení ve výši 8. 05 %. Návrh byl odůvodněn tím, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne 20. 7. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do tohoto dne zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalovaný nereagoval ani na výzvy [anonymizováno] k zaplacení pohledávky, ani na oznámení [anonymizováno] o postoupení pohledávky, a v poslední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobce. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce po žalovaném nepožaduje. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění, datovanou ke dni 17. 3. 2020. Předchůdce žalobce, jakožto postupitel a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [anonymizováno] za jejími dlužníky vč. pohledávky za žalovaným. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (zásilka byla vložena do schránky žalovaného dne 30. 12. 2020). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobce se z jednání omluvil. 4. Z provedených důkazů vzal soud předně za prokázané (§ 157 odst. 4 o. s. ř.), že mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 10.000 Kč, která byla zaslána na účet uvedený žalovaným téhož dne. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 20. 7. 2014. 5. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobce k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobce reagoval podáním ze dne 27. 10. 2020 tak, že žalobce nedisponuje žádnými informacemi, jakým způsobem právní předchůdce ověřil úveruschopnost žalované a nemá k dispozici ani příslušné doklady. V průběhu řízení tedy nebyly tvrzeny, ani doloženy žádné skutečnosti k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce. 7. Na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobce (úvěrující [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]) v postavení věřitele podle obsahu spisu nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytl, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. 9. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily. 11. Jak již bylo uvedeno, vzal soud ze smlouvy za prokázané, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy poskytnuty peněžité prostředky ve výši celkem 10.000 Kč. Podle tvrzení žalobce pak žalovaný dosud neuhradil ničeho. Na straně žalovaného tedy ke dni rozhodnutí trvá obohacení v částce 10.000 Kč. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit. 12. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobci podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od prvního dne prodlení se splněním dluhu. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal na první doloženou výzvu k zaplacení ze strany předchůdce žalobce, kterou je podle obsahu spisu oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Podle podacího archu bylo oznámení odesláno na známou adresu žalovaného dne 20. 1. 2018 a ve smyslu § 573 o. z. tedy doručeno dne 24. 1. 2018. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení se splněním dluhu (§ 1968 o. z.). Dlužno dodat, že žalovaný v průběhu řízení nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle § 87 odst. 2 zákona. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (požadováno bylo pouze 8,05 % p. a.). Ve zbytku příslušenství pak soud žalobu zamítnul. 13. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách. 14. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní ani některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdcem žalobce a žalobcem dne [datum] a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018 odeslaným žalovanému. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přičemž žalobce měl úspěch ve věci v rozsahu 81,47 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v částce celkem 12.437,05 Kč, zamítnuta pak byla co do částky 2.829,63 Kč) a žalobci proto soud přiznal právo na náhradu 62,94 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v částce 2.089 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále je