6 C 46/2022-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 3. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 52.256,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 52.206,38 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Návrh byl odůvodněn tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v níž se [anonymizována dvě slova] zavázala zejména poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky poskytnutými [anonymizována dvě slova] ve výši 63.000,89 Kč, když žalovaný měl oproti tomu zejména povinnost řádně hradit měsíční splátky. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 2.500 Kč. Žalovaný načerpal finanční prostředky dne [datum]. Žalovaný však nehradil měsíční splátky pravidelně a [anonymizována dvě slova] proto celý úvěr ke dni 31. 5. 2020 zesplatnila. Tím znikla povinnost žalovaného jednorázově uhradit zbytek dluhu vč. veškerého příslušenství. Žalovanou částku ve výši 52.256,38 Kč tvoří jistina ve výši 44.236,60 Kč, úrok ve výši 5.913,48 Kč, poplatky ve výši 700 Kč, smluvní pokuta ve výši 1.356,30 Kč a náklady vymáhání ve výši 50 Kč. Dne 16. 6. 2020 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno mj. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 45.000 Kč a žalovaný se zavázal hradit měsíční částky v počtu podle vyčerpaných peněžních prostředků ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla dohodnuta na 22,68 % a měsíční poplatek ve výši 69 Kč. Dále byly ve smlouvě dohodnuty některá další práva a povinnosti smluvních stran. 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobce k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobce reagoval podáním doručeným dne 27. 6. 2022. Prakticky jediným důkazem předloženým ve vztahu procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného (kromě negativního dotazu do databáze Solus a informace o bonitě klienta – č. l. 55 a 56 spisu) pak byla samotná žádost/smlouva o revolvingovém úvěru, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 20.000 Kč, náklady na bydlení má 8.000 Kč, na ostatní pravidelné výdaje 330 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná a nemá vyživované děti. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce v průběhu řízení nenabídl. 8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se spokojil jen s údaji od žalovaného, přičemž ne všechny byly také řádně ověřeny. To se týká především uváděných příjmů z pracovního poměru, které nebyly podloženy žádným dokladem. Přitom příjmy žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují celkovou finanční situaci dlužníka a měla by jim být věnována primární pozornost. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytnuté údaje od žalovaného ověřoval či nikoliv. 9. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 10. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobce dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil. 11. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. 12. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřov