9 C 143/2021-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 2. 2021 se domáhal žalobce zaplacení 49.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 13. 2. 2019 a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] v souladu se zákonem o spotřebitelských úvěrech dne 12. 10. 2017 smlouvu o úvěru [č.] [číslo] [smlouvy]. Žalobce, coby postupník, uzavřel 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba], nástupcem původního věřitele, coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž žalovanou vyrozuměl. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení, poplatky za sjednání úvěru a inkasními poplatky v celkové výši 55.200 Kč vrátit původnímu věřiteli v 16. měsíčních splátkách, s poslední splátkou 12. 2. 2019. Původní věřitel žalované úvěr ve výši 30.000 Kč dne 12. 10. 2017 poskytl a žalovaná převzetí částky potvrdila podpisem. Před poskytnutím úvěru věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, které považoval za pravdivé. Žalovaná služby právního předchůdce žalobce aktivně vyhledala, se smluvními podmínkami byla obeznámena a sama o poskytnutí úvěru formou rychlé hotovostní půjčky požádala. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované podle svých interních kritérií a měl právo předpokládat a očekávat, že žalovaná má rozum průměrného člověka a je schopna užívat jej s běžnou péčí a opatrností a údaje, které mu poskytuje, jsou pravdivé. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, zaplatila pouze 5.200 Kč, nereagovala na výzvu žalobce poté, co jí bylo postoupení pohledávky oznámeno a ani na předžalobní výzvu k zaplacení. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se přes poučení soudu o důsledcích nečinnosti k jednání nedostavila. Soud věc projednal podle § 101 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Žalobce je na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem aktivně legitimován k podání žaloby. Ze žádosti žalované o poskyntutí spotřebitelského úvěru z 12. 10. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru právního předchůdce žalobce, přičemž uvedla, že je osobou samostatně výdělečně činnou. K prokázání příjmů předložila příjmové pokladní doklady, ze kterých bylo zjištěno, že její příjem v roce 2017 v měsíci červenci činil 13.910 Kč, v srpna 17.465 Kč, v září 19.269 Kč a v říjnu 2.977 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že pobírá výživné na dceru [jméno] [příjmení] ve výši 5.500 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené žalovanou jako nájemnicí bylo prokázáno, že náklady na bydlení činí 5.220 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou v souladu se svými interními předpisy 12. 10. 2017 vyhodnotil jako úvěruschopnou. Ze smlouvy o úvěru [č.] [číslo] [smlouvy] uzavřené 12. 10. 2017 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované proti podpisu částku 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala za úvěr zaplatit souhrnné poplatky ve výši 25.200 Kč, celková dlužná částka 55.200 Kč (jistina 30.000Kč a poplatky 25.200 Kč) měla být zaplacena v 16. měsíčních splátkách po 3.450 Kč. Žalovaná dle přehledu plateb na úvěr, v souladu se žalobcem předloženým splátkovým kalendářem, historií úvěrového účtu a tvrzení žalobce zaplatila, 5.200 Kč. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel ze zjištění, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala 30.000 Kč a právnímu předchůdci žalobce zaplatila 5.200 Kč. Obsah smlouvy [č.] [číslo] [smlouvy] uzavřené právním předchůdcem žalobce a žalovanou a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Soud zkoumal, zda právní předchůdce žalobce postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, náhledem do exekučního rejstříku a žalovanou předloženými příjmovými doklady za červenec až říjen 2017 a nájemní smlouvou. Tyto doklady považuje soud za nedostatečné a kusé, neboť o skutečných poměrech žalované spolehlivě nesvědčí. Právní předchůdce žalobce měl zejména zjistit faktické příjmy žalované, zejména vyžádáním daňového přiznání žalované, případně mzdovým výměrem, či smlouvou o provedení práce, objektivním zjištěním počtu vyživovacích povinnosti a rozhodnutím o výživném, rozhodnutím o případných dávkách atd. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o zápůjčce proto soud shledal v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci pouze 24.800 Kč, jako rozdíl mezi přijatou částkou 30.000 Kč a vrácením 5.200 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla žalobcem vyzván k vrácení částky upomínkou zaslanou dne 26. 2. 2020. Bylo proto rozhodnuto i o povinnosti žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni zaslání výzvy k plnění až do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky dle smlouvy do 26. 2. 2020 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části žaloby jako nedůvodná zamítnuta. 10. Žalobce se svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 11. O nákladech řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, nebo úvaze soudu. V daném případě měl žalobce úspěch pouze poloviční a žalované dle obsahu s