9 C 221/2021-73 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem doručeným soudu dne 28. 4. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 20.000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 29. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.863,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.600 Kč, 10.000 Kč a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] 21. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Úvěrová částka 20.000 Kč byla téhož dne převedena na účet žalovaného. Právní předchůdce žalobce pro posouzení úvěruschopnosti prověřil bonitu žalovaného a využil žalovaným uváděné informace na online internetové stránce [webová adresa] poté, co žalovaný odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky a souhlasil se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS a informací v bankovních registrech klientských informací a nebankovním registru klientských informací. Finanční částka byla poskytnuta po následném schválení žádosti žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 24.600 Kč, sestávající z jistiny 20.000 Kč a příslušenství 4.600 Kč do 20. 2. 2019. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil, tím vznikl právnímu předchůdci žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínkami. Smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020 s účinnost 28. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34.600 Kč, sestávala se z nesplacené jistiny 20.000 Kč, nesplaceného sjednaného úroku 4.600 Kč, nesplacené smluvní pokuty 10.000 Kč. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě výše uvedených částek, poslední upomínka před podáním žaloby byla zaslána 12. 4. 2021. Žalovaný však nezaplatil. Podáním doručeným soudu dne 24. 9. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v částce 14.600 Kč, představující příslušenství pohledávky 4.600 Kč a smluvní pokutu 10.000 Kč a nadále požaduje 20.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.863,56 Kč a náklady řízení. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby jednání proběhlo bez jeho osobní přítomnosti, žalovaný se přes poučení soudu k jednání nedostavil. Soud rozhodoval podle § 101 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků na základě provedených důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav. Z dohody o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 17. 8. 2020, Potvrzení o přijetí platby z 1. 96. 2020 byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalobcem žalovanému dne 8. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky [právnická osoba] žalobci informován. Z výpisu detailu [název banky], majitele účtu [právnická osoba] z 21. 1. 2019 bylo prokázáno, že z účtu [právnická osoba] byla poukázána na účet označený jménem [celé jméno žalovaného], č. [bankovní účet], [variabilní symbol], částka 20.000 Kč na půjčku od [webová adresa] [číslo]. Z listiny označené smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako věřitel se zavázala poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč se splatností 20. 2. 2019, při zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně, odpovídajícímu úroku 4.600 Kč, při RPSN za celý úvěr 1. 141,2 %, při době splatnosti 30 dnů. Z předžalobní výzvy z 12. 4. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení 24.600 Kč, nejpozději do 20. 4. 2021. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 20.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například pracovní smlouvou, platovým výměrem, daňovým přiznáním, lustrací v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu proto shledal v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 20.000 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 12. 4. 2021, proto bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni splatnosti (20.4.2021) do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data do splatnosti pohledávky, tedy do 20. 4. 2021 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce se svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 20.000 Kč za každý ze tří úkonů po 300 Kč, tři paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jednom úkonu po 1.900 Kč a jednom režijním paušálu 300 Kč dle § 11 odst. 1 a. t. a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, tj. celkem 5.314 Kč. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Kdo se na úkor jiného bez s