9 C 260/2021-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 30. 7. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 15.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.451,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.958,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.802,85 Kč od 19. 12. 2020 a úroku 29 % ročně z částky 8.802,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dle žaloby uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná 27. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Poté, co právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, poskytl žalované 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s 10.600 Kč (kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2.146 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení smlouvy 3.404 Kč a hotovostním inkasem 5.050 Kč). Celková částka 22.600 Kč měla být zaplacena v 60. týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka měla být 21. 1. 2019. Žalovaná svým závazkům nedostála, zaplatila pouze 6.900 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou se žalobcem dne 18. 12. 2020 postoupil mimo jiné i pohledávku za žalovanou v celkové výši 15.700 Kč, sestávající z dlužné jistiny 8.802,85 Kč, poplatků 6.897,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 4.958,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1.451,92 Kč, nároku na úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení žalobci, který za postoupenou pohledávku právnímu předchůdci žalobce, jako věřiteli žalované, řádně zaplatil. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou, leč marně. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl v souladu s ust. §§ 174a odst. 3 o.s.ř. a 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se z jednání neomluvila, k jednání se nedostavila. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené společností [právnická osoba] a žalobcem dne 18. 12. 2020, jejíž součástí byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou z titulu zápůjčky ze smlouvy [číslo] stejně jako z Oznámení společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 1. 2021 doručené žalované, byla prokázána aktivní legitimace žalobce a to, že žalovaná byla o změně věřitele informována.. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 11. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná u právního předchůdce žalobce žádala o spotřebitelský úvěr a k osobním, finančním a majetkovým poměrům uvedla, že má příjem 5.400 Kč, domácnost disponuje dalšími příjmy 24.000 Kč a ostatními příjmy žadatelky 13.000 Kč. Ve spise se nenachází žádný doklad, který by prokazoval žalovanou tvrzené příjmy, ani výdaje domácnosti žalované, které sama označila částkou 4.500 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce – [název] [předmětné] [půjčky] uzavřené 27. 11. 2017 společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo prokázáno, že žalované byla v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle obsahu smlouvy měla žalovaná věřiteli vrátit 22.600 Kč v 60. týdenních splátkách po 377 Kč, s poslední splátkou 357 Kč. Z tabulky umoření žalobce prokazoval tvrzených 6.900 Kč, tedy kolik bylo žalovanou zaplaceno celkem. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem bylo prokázáno, že žalovaná byla právním zástupcem věřitele 28. 6. 2021 vyzvána k úhradě částky 23.929,37 Kč, ve lhůtě nejpozději do 13. 7. 2021. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 12.000 Kč a uhradila 6.900 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například doložením pracovní smlouvy, platového výměru, daňového přiznání, nájemní smlouvy, lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované) a smlouvu proto shledal neplatnou. V důsledku neplatné smlouvy rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci pouze částku 5.100 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 12.000 Kč a částkou zaplacenou 6.900 Kč, tedy plnění bez právního důvodu, což je bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla žalobcem vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou zaslanou dne 28. 6. 2021, proto bylo rozhodnuto i o povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od data následujícího po dni zaslání výzvy k plnění do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky do 13. 7. 2021 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla v převážné části zamítnuta a dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly. 12. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.