9 C 60/2022-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 11. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 17.043,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.043,77 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do tohoto data ve výši 1.032,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15.885,38 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky 4.567,73 Kč jako smluvní pokuty z uzavřené smlouvy. Dle žaloby uzavřel žalovaný a společnost [právnická osoba] 15. 7. 2019 smlouvu o úvěru pod [číslo] jejíž přílohou byl předpis splátek zvolený žalovaný pro variantu úvěru obdrženého v hotovosti ve výši 22.000 Kč, kterou žalovaný převzal a stvrdil vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 18.894 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasních poplatků. Celkem se zavázal zaplatit 40.894 Kč ve 14. měsíčních splátkách ve výši 2.921 Kč, při poslední splátce 15. 9. 2020. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, do které uvedl základní údaje o své osobě a okolnostech vypovídajících o jeho finančních poměrech. Na základě žádosti žalovaného byla s odbornou způsobilostí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svým závazkům. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinnostech plynoucích z úvěrové smlouvy žalovaný získal z dokumentu – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas a zaplatil 9.842 Kč, což odpovídá třem řádně uhrazeným splátkám. Dostal se tak do prodlení s úhradou částky 31.052 Kč, která představovala jistinu 17.043,77 Kč, zůstatek smluvního příslušenství pohledávky 14.008,23 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn. Jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky 15. 9. 2020. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021, původní věřitel postoupení pohledávky žalovanému oznámil přípisem z 5. 8. 2021. Celková hodnota pohledávky činila 48.981,93 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny 17.043,77 Kč, nesplacené smluvní pokuty 1.265,95 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 8.183.88 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.552,07 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3.006,33 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2.905,03 Kč po celkové splatnosti, postoupení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2.024,90 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 9.500 Kč. Žalobce požadoval úhradu nesplacené jistiny 17.043,77 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 1.265,95 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutý úvěr 8.183,88 Kč, nesplacených nákladů na vymáhání úvěru 1.552,07 Kč, nesplacených inkasních poplatků 3.006,33 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1.877,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.032,43 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání 690 Kč a smluvní pokutu 4.567,73 Kč. Žalobce rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku od 20. 7. 2021 z jistiny ve výši 17.043,77 Kč. 2. Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz, který byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil ve věci jednání, ze kterého se žalobce omluvil, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil přes poučení soudu o důsledcích jeho nečinnosti. 4. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů předložených žalobcem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem žalovaného [právnická osoba] a žalobcem dne 13.7, resp. 19. 7. 2021 a potvrzením o převzetí platby za portfolio pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že součástí portfolia byla pohledávka původního věřitele žalovaného společnosti [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo]. Z oznámení původního věřitele žalovanému z 5. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl o změně věřitele informován. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 15. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný u právního předchůdce žalobce poptával úvěr ve výši 22.000 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že při poptávce úvěru 22.000 Kč měla činit konečná částka úhrady 40.894 Kč, zaplacena měla být ve 14 splátkách, s RPSN 272,44 % měsíčně, s úhradou za poskytnutý úvěr 10.780 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2.036 Kč, inkasní poplatek 3.960 Kč. Součástí formuláře bylo sdělení žalovaného o jeho majetkových osobních poměrech. Ze smlouvy o úvěru označené [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce v den podpisu smlouvy 15. 7. 2019 předal žalovanému v hotovosti 22.000 Kč. Žalobce neprokázal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z výzvy před podáním žaloby z 18. 10. 2021 a oznámení o předání do advokátní kanceláře z 6. 9. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby informován o předání věci právnímu zástupci a vyzván k úhradě. Ze spise nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil, žalobce však tvrdil, že žalovaný právnímu předchůdci uhradil 9.842 Kč. 5. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 22.000 Kč a zaplatil 9.842 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není ev