9 C 95/2022-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 22. 12. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 6.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 15. 6. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.530 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty 2.214 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný 27. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému na účet 6.000 Kč a žalovaný se zavázal do 27. 5. 2020 vrátit 7.380 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací na internetových stránkách [webová adresa], kde se žalovaný registroval a ve formuláři vyplnil údaje o své osobě a zaslal verifikační platbu. Na základě informací žalovaného společnost [právnická osoba] zahájila schvalovací proces a prověřila tak bonitu žalovaného, součástí bylo nahlížení do registrů, insolvenčního rejstříku, bankovních registrů, klientských informací, nebankovních registrů. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a částka byla vyplacena na účet, z něhož proběhla verifikační platba, a byl označený v žádosti o úvěr. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a společnosti [právnická osoba] tak vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, stejně jako nárok na paušální náhradu výdajů spojených s upomínkou. Smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 6. 2021 s účinností 14. 6. 2021 byla pohledávka převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila 9.744 Kč, sestávala se z nesplacené jistiny 6.000 Kč, nesplaceného úroku 1.380 Kč, nesplacené smluvní pokuty 2.214 Kč, neuhrazených paušálních náhrad za upomínky ve výši 150 Kč. Nad rámec postoupené pohledávky žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 606,58 Kč za dobu od 28. 5. 2020 do 1. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení od následujícího dne účinnosti postoupené pohledávky, tedy od 15. 6. 2021 z jistiny 6.000 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 690 Kč, sestávající z odchozího dopisu 39 Kč, odchozího dopisu doporučeného 50 Kč, odchozího telefonického hovoru 72 Kč a osobní návštěvy 217 Kč. Žalobce požadoval též úhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč. 2. Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz, který byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. Protože předmětem sporu byla bagatelní částka, žalobce v návrhu navrhl postup podle § 115a) o.s.ř, byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání. Žalovanému byla stanovena lhůta 15 dnů a byl poučen, že jeho nečinnost bude znamenat souhlas s tímto postupem. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 4. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu, zjistil následující skutkový stav. Žalobce je aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem žalovaného společností [právnická osoba] a žalobcem dne 4. 6. 2021, jejíž součástí byla i pohledávka [právnická osoba] za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo]. Z potvrzení o přijetí platby ze 17. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobce původnímu věřiteli [právnická osoba] za portfolio pohledávek zaplatil 14. 6. 2021 dohodnutou cenu. Z Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově [značka] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba] zveřejnila obchodní podmínky [právnická osoba] pro softwarové provozování. Z listiny označené smlouva o úvěru [číslo] datované 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský, neúčelový jednorázově splatný úvěr s jistinou 6.000 Kč, se splatností 27. 5. 2020, zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, odpovídající úroku v celkové výši 1.380 Kč, při RPSN za celý úvěr 1 141,2 % a délkou splatnosti 30. dnů, bylo ke splacení 7.380 Kč. Žalobce neprokázal, že by žalovaný smlouvu a smluvní podmínky stvrdil elektronickým podpisem. Z výpisů z účtu [název] [peněžního ústavu], uvedeného ve výše označené smlouvě o úvěru [číslo] z 21. 1. 2020 bylo prokázáno, že z účtu [bankovní účet], [variabilní symbol] odešla platba 1 Kč na účet [číslo]. Z výpisu z účtu [název] [peněžního ústavu] [číslo] ze dne 27. 4. 2020 bylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] byla poukázána částka 6.000 Kč. Z upomínky [webová adresa] z 10. 6. 2020, opakované výzvy [právnická osoba] ze dne 27. 6. 2020 a předžalobní výzvy z 8. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl [právnická osoba] upomínán o úhradu částky 7.508 Kč, resp. 7.660 Kč, naposledy částky 7.776 Kč. Z výzvy před podáním žaloby z 9. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě částky celkem 9.744 Kč. 5. Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. (§ 559 o.z.) 6. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 6.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného a spokojil se pouze z prohlášením žalovaného, aniž by údaje tam uvedené ověřoval. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce proto