15 C 26/2020-149 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 11. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 183.230,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.035,22 Kč, úrokem 7,9 % ročně z částky 181.338,48 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.775,24 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 183.230,48 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2016 smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 241.000 Kč, které žalovaný čerpal dne 15. 2. 2016. Ve smlouvě se žalovaný zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3.395 Kč, přičemž první splátka bude zaplacena 18. 3. 2016 a poslední splátka při řádném splácení dne 18. 2. 2024. Úroková sazba byla dohodnuta na 7,9 % p. a. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 18. 2. 2019. Ke dni podání žaloby činí pohledávka za žalovaným částku 213.040,94 Kč, tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 181.338,48 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 1.892 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 7,9 % p. a. z jistiny pohledávky ve výši 181.338,48 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění, tj. ode dne 18. 2. 2019, do podání žaloby v kapitalizované výši 18.035,22 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z jistiny a poplatků ve výši 183.230,48 Kč do zaplacení a do dne podání žaloby v kapitalizované výši 11.775,24 Kč. Žalovaný byl k úhradě pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 6. 11. 2019, dosud však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (do domovní schránky byla zásilka vložena dne 7. 12. 2022). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Skutečnosti tvrzené v žalobě žalobkyně předně prokázala smlouvou o úvěru, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 2. 2016. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu 241.000 Kč, který se zavázala splatit bance s úrokem 7,90 % p. a. v měsíčních splátkách po 3.395 Kč do 18. 2. 2024. Pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků byla mj. dohodnuta možnost žalobkyně prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Ke smlouvě žalobkyně doložila všeobecné obchodní podmínky a obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, z nichž vyplývají další práva a povinnosti smluvních stran. 5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 2. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky 190.815,25 Kč do 27. 2. 2019 s tím, že žalovaný je i přes opakované výzvy v prodlení s hrazením splátek a banka proto využila právo prohlásit k 18. 2. 2019 všechny pohledávky za splatné. Podle dodejky bylo oznámení odesláno na adresu žalovaného dne 20. 2. 0219. Oznámení předcházely výzvy k zaplacení dluhu ze dne 3. 10. 2018, 24. 10. 2018, 26. 11. 2018 6. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaný čerpal úvěr dne 15. 2. 2016. Výši dlužné (žalované) částky žalobkyně prokázala historickým výpisem z účtu, který žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybňoval, ani netvrdil či neprokázal řádné plnění platební povinnosti či úhradu požadované částky. Podle výpisu byla poslední platba ze strany žalovaného učiněna dne 13. 7. 2018. Žalovaná částka vč. příslušenství pak sestává z výše uvedených položek (viz bod 1. odůvodnění rozsudku). Na tomto místě lze dodat, že výše dlužných částek byla dokládána formou výpisů z účtu, v nichž jsou úplným způsobem uvedeny údaje o čerpaných částkách žalovaným, provedených splátkách, o výši poplatků, cen, úroků a úroků z prodlení a je běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru takto v žalobě tvrzenou výši pohledávky prokazují. Soud pak za situace, kdy žalovaný výši žalobkyní požadovaných částek v průběhu celého řízení nijak věcně nezpochybňoval (např. netvrdil, že částky v určitém rozsahu nečerpal nebo, že je zaplatil), tento důkaz akceptoval a výši dlužné částky považoval takto za prokázanou (k tomu srov. např. usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 2795/2012). 7. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 až 1970 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V posuzované věci soud uzavřel, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výše uvedené částce, žalovaný však podle obsahu spisu porušil svou platební povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy a řádně nehradil dohodnuté splátky. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost uhradit celý zůstatek úvěru s příslušenstvím (smluvním úrokem z prodlení). Nebyly přitom provedeny žádné důkazy (žalovaný ani takové nenavrhnul), které by mohly zpochybnit uzavření smlouvy žalovaným, nebo z nichž by vyplývalo, že žalovaný řádně svou platební povinnost plnil. Výše dlužné částky byla zjištěna z výpisů z účtu. Ze všech těchto důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému požadovanou částku zaplatit. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a ve výši podle vyplývající z nař. vl. č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 10. Dlužno dodat, že v posuzované věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž se soud rovněž zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“). Podle § 9 odst. 1 zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Žalobkyně pak v průběhu řízení doložila žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 12. 2. 2016, v níž uvedl svoje poměry, dále výpisy z běžného účtu, z nichž jsou patrné příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy a další doklady o zjišťování a posuzování zadluženosti žalovaného a jeho rizikovosti. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud v dané věci považoval za dostačující a průkazný. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40.960,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9.162 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 183.230,48 Kč sestávající z částky 8.460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26.280 Kč ve výši 5.518,80 Kč. 13. Nakonec soud žalobkyni podle § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soudní poplatek z žaloby, neboť nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení (položka 2 bod 2. sazebníku). Soudní popla