15 C 262/2021-118 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 13.310 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.310 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, smluvním poplatkem z prodlení 0,1 % denně z částky 13.310 Kč od 17. 5. 2021 do 27. 10. 2021 a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.070 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 15. 4. 2021 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem pomocí prostředků dálkové komunikace uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] [datum]. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 11.000 Kč s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2.310 Kč a datem splatnosti 16. 5. 2021. Žalovaná byla prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně v případě prodlení dlužníka se splacením spotřebitelského úvěru je žalobkyně dále oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením žalované a spojených s dalším vymáháním splatného dluhu (dluh byl takto navýšen o účelně vynaložené náklady ve výši 430 Kč za vyhotovení a zaslání 1. výzvy, 210 Kč za lustraci, zasílání SMS upomínek, telefonické kontaktování a vyhotovení a zaslání 2. výzvy a 430 Kč za lustraci zasílání SMS upomínek, telefonické kontaktování a vyhotovení a zaslání 3. výzvy). 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci vyjádřila tak, že nezpochybňuje uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na částku 11.000 Kč dne 15. 4. 2021, ani skutečnost, že úvěr nevrátila. Měla více dluhů a nebyla schopna je splácet. V současné době má novou práci, avšak není schopna dluh uhradit jednorázově, snad ve splátkách zhruba 800 Kč měsíčně. 3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 4. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem pod [číslo] [datum]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový jednorázový úvěr 11.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 %. Žalovaná se pak zavázala žalobkyni vrátit úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru 2.310 kč ve lhůtě do 30 kalendářní dnů. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že částka 11.000 Kč byla žalované odeslána na účet specifikovaný ve smlouvě dne 15. 4. 2021. Poskytnutí úvěru nakonec žalovaná nijak nezpochybňovala, stejně jako skutečnost, že dosud nevrátila ničeho. 4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 14. 1. 2022. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedla. 8. Z doložených výplatních lístků k tomu bylo zjištěno, že čistá mzda žalované v lednu 2021 činila 29.610 Kč a v únoru 2021 částku 25.409 Kč. Dále byly doloženy výpisy z účtu žalované za období od 26. 11. 2020 do 25. 2. 2021, z nichž se podává, že kromě příjmů od zaměstnavatele z pracovního poměru nejsou vykázány jiné pravidelné příjmy, žalované však byla poskytnuta řada jiných úvěrů či zápůjček od různých společností (např. dne 18. 12. 2020 částka 10.000 Kč, dne 27. 1. 2021 částka 20.000 Kč, dne 28. 1. 2021 částka 5.000 Kč, dne 29. 1. 2021 částka 7.000 Kč, dne 15. 2. 2021 částka 20.000 Kč, dne 16. 2. 2021 částky 2 x 5.000 Kč a 12.000 Kč, dne 17. 2. 2021 částka 5.000 Kč, dne 18. 2. 2021 částka 6.000 Kč, dne 19. 2. 2021 částka 8.500 Kč, dne 22. 2. 2021 částka 2.500 Kč, dne 24. 2. 2021 částka 10.350 Kč, dne 24. 2. 2021 částka 20.000 Kč, dne 25. 2. 2021 částka 5.000 Kč a 9.000 Kč) a výpisy jinak obsahují značné množství transakcí (řádově stovky) se sázkovými kancelářemi. Počáteční zůstatek na účtu v uvedeném období činil - 4.887,51 Kč a konečný zůstatek 10.499,36 Kč. Podle žalobkyně měla být dále žalovaná kontrolována v příslušných databázích, zda vůči ní nebyly vedené dluhy v prodlení a soudu byl rovněž předložen detail dotazu na insolvenční řízení žalované, podle něhož bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích vedeno oddlužení pod sp. zn. [spisová značka]. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. Lze dodat, že žalobkyně se před poskytnutím úvěru zřejmě nezabývala výdajovou stránkou hospodaření žalované (např. pravidelné výdaje na bydlení), resp. nic relevantního v tomto smyslu netvrdila ani nedoložila. 9. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. Žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s neúplnými údaji o finančních schopnostech a možnostech žalované, kdy zejm. nezjišťovala ani neověřovala, jaké jsou její pravidelné výdaje (které však rovněž významně ovlivňují celkovou platební bilanci domácnosti) a vycházela zjednodušeně pouze z žalovanou doložených příjmů, aniž by se zabývala dalšími skutečnostmi patrnými z výše uvedených dokladů. Zejména bylo na místě hodnotit skutečnost vedeného oddlužení žalované, dále poskytování poměrně značného množství úvěrů nebo zápůjček v době předcházející poskytnutí předmětného úvěru, omezené množství finančních prostředků na účtu (zpočátku dokonce se záporným zůstatkem) a nakonec i obrovské množství transakcí u sázkových kanceláří (které už z povahy věci ne vždy vedou k výhře). Vše přinejmenším nasvědčuje závěru, že v rozhodné době nebyla finanční situace žalované stabilní a neskýtala záruku řádného splacení úvěru, což mělo podle přesvědčení soudu vést žalobkyni k důslednému a pečlivému přezkoumání úvěruschopnosti žalované (včetně alespoň základních pravidelných výdajů) nebo k rozhodnutí o neposkytnutí úvěru. Takto však v daném případě žalobkyně nepostupovala. 10. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni