9 C 103/2023-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 4. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 27.950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12.4. 2023 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou [datum] uzavřel právní předchůdce žalované a jejímž předmětem byl úvěr v celkové výši 146.160 Kč. Částka byla vyplacena [datum] na účet [bankovní účet]. Původní dlužník – otec žalované 6.11.2020 zemřel. Ke dni úmrtí dlužil celkem 30.450 Kč a žalobkyně tuto částku přihlásila do pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení], vedeného Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Dle sdělení soudu za pohledávku odpovídá žalovaná, jako dědička původního dlužníka. Po výzvě žalobkyně žalovaná uhradila pět splátek po 500 Kč, dál nereaguje a dluží 27.950 Kč. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému oba účastníky řádně předvolal. Žalovaná se přes řádné předvolání a poučení soudu o důsledcích nečinnosti, k jednání nedostavila. 3. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 4. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 5. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází při tom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitek. (§ 101 o.s.ř.) 7. Soud projednal věc bez přítomnosti žalované ve smyslu ust. § 101 o.s.ř. a z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. 8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru na formuláři [název] [formuláře], bylo zjištěno, že právní předchůdce žalované [jméno] [příjmení] uzavřel se žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 70.000 Kč na jím označený účet, při zápůjční úrokové sazbě 124,6 % p.a., vrácena měla být částka 146.160 Kč v 24 měsíčních splátkách po 6.090 Kč, s denním úrokem ve výši 162, 7 6 Kč. 9. Z oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl schválen úvěr ve výši 70.000 Kč, s celkovou částkou, kterou má právní předchůdce žalované zaplatit ve výši 146.160 Kč, při zápůjční úrokové sazbě 124,60 %, při RPSN 114,81 %. Součástí oznámení o schválení úvěru byl spolátkový kalendář od 25.3.2019 do 25.2.2021. 10. Z karty klienta bylo prokázáno, že právní předchůdce žalované plnil od 25. 3. 2019 do 25. 10. 2020 měsíčně 6.090 Kč a do své smrti žalované zaplatil 115.710 Kč. Od 25. 10. 2020 na účet žalobkyně plnila žalovaná celkem 5 měsíců po 500 Kč. Na výše uvedený úvěrový účet žalobkyně bylo zaplaceno celkem 118.210 Kč. 11. Z formuláře žalobkyně [název] [formuláře] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalované byl rozvedený, tvrdil příjem tvořený důchodem ve výši 5.300 Kč a dalším příjmem 14.500 Kč, při nákladech na živobytí 1.800 Kč. 12. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově sp.zn. [spisová značka] po [název] [příjmení], zemřelém 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že k dědictví byly povolány děti zůstavitele, za dluhy zůstavitele se stala odpovědná žalovaná. 13. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla o dlužnou částku upomínán. 14. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 16. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba z titulu odpovědnosti žalované za dluh zůstavitele z úvěrové smlouvy uzavřeného se žalobkyní dne [datum] [datum] není důvodná. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, podle kterých právní předchůdce žalované čerpal 70.000 Kč a žalobkyni uhradil 115.710 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení původního dlužníka, právního předchůdce žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobkyně jako věřitelka postupovala před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byla jako věřitelka před uzavřením smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, povinna s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (právního předchůdce žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně předloženými listinami neprokázala, že by jako věřitelka učinila potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace právního předchůdce žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich není klient evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a ani, že by ověřovala dlouhodobější příjmy klienta, zkoumala jeho osobní a majetkové poměry, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti, a především další dosud neuhrazené závazky. Smlouvou sjednaný úrok ve výši 124,6 % p.a. je úrokem v rozporu s ust. §§ 580 a 588 o.z. a lze jej označit za lichvářský, takto vysoký úrok sám o sobě způsobuje neplatnost smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně jako věřitelky nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (právního předchůdce žalované) a smluvní ujednání o výši úroků činí smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Z neplatné smlouvy nelze plnit, ledaže by na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná je právní nástupkyní původního příjemce částky 70.000 Kč a na jeho straně se hypoteticky jednalo o bezdůvodné obohacení. Právní předchůdce žalované však žalobkyni v období od 25. 3. 2019 do své smrti dne 6. 11. 2020 zaplatil na jí označený účet celkem 115.710 Kč. Žalovaná na stejný účet, bez právního důvodu, aniž by od žalobkyně převzala jakoukoliv částku, uhradila 2.500 Kč. Na straně žalované nevznikla a ani nemohla vzniknout odpovědnost za neexistující dluh zůstavitele –„ klienta“ žalobkyně, který od žalobkyně [datum] převzal bez právního důvodu do své dispozice částku 70.000 Kč a do své smrti 6. 11. 2020 žalobkyni vrátil 115.710 Kč. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 21. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení