14 C 207/2022-140 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 21. 2. 2022 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 71.132 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 991,17Kč, kapitalizovaným úrokem 2.298,69Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 40.000Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a úrokem 18,98% ročně z částky 40.000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným bylo dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1404005964 (dále jen Smlouva). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného podle § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem částku 43.952Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18.000Kč, vše v 36 měsíčních splátkách po 2.832Kč, počínaje 18. 3. 2021. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy neplnil, proto právní předchůdce žalobce zesplatnil dluh ze Smlouvy ke dni 23. 5. 2021. Následně právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021, s účinností k témuž dni. Žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil celkem 73.150,79Kč, z toho představovala dlužná jistina částku 40.000Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby, žalobce ničeho ani po předžalobní výzvě ve smyslu § 142a o.s.ř. ničeho nezaplatil.2. Okresní soud v Prostějově rozhodl ve věci rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9.180 Kč s úrokem z prodlení 12,5% ročně z částky 9.180 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení (odst. II. výroku), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 5. 2024 rozsudek soudu I. stupně v části odstavce II. výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 30.820Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% od 30. 9. 2020 do zaplacení, zrušil, včetně souvisejícího odstavce III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dle obsahu odůvodnění svého rozhodnutí sdílí skutkové právní závěry soudu I. stupně ohledně uzavření Smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, i právního názoru, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde žalovaný vystupoval jako spotřebitel, ve smyslu § 1810 o.z. Odvolací soud sdílí rovněž i závěr, že byla poskytnuta žalovanému částka 40.000Kč a z důvodu neplatnosti Smlouvy vznikla povinnost žalovanému vrátit žalobci poskytnuté peníze, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Odvolací soud se ztotožnil s námitkou odvolatele, že v dosavadním provedeným dokazováním závěr soudu I. stupně o úhradě částky 30.820 Kč žalovaným nemá oporu.4. Soud z důvodu zopakování dokazování nařídil ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku obsahující předvolání k jednání za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 16. 8. 2024 pátek, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, ústního jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Zástupce žalobce se k jednání dostavil a setrval na svém procesním stanovisku, že žalovaný na dluhu dosud ničeho neuhradil.5. Soud zopakoval dokazování, které bylo provedeno na jednání soudu dne 22. 11. 2022 a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , výpisem z účtu za leden 2020 společnosti právního předchůdce žalobce, prohlášením a souhlasem žadatele o úvěr, včetně karty zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021, včetně přílohy o postoupení pohledávek, strana 4, výzev k úhradě spotřebitelského úvěru, včetně předžalobní výzvy z 13. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 5. 10. 2021, z nichž zjistil následující skutečnosti. Soud se zabýval v rámci zopakovaného dokazování toho, co zůstalo sporným, tedy ve zbývajícím rozsahu odkazuje na závěry odvolacího soudu, který považoval zjištěné skutečnosti z uvedených důkazů za správné a dostatečné. Dále soud zjistil, že z důkazů předložených žalobcem, z důvodu nečinnosti žalovaného nebylo zjištěno, že by žalovaný na dluhu žalobci, popř. právnímu předchůdci žalobce něco uhradil, tedy z titulu bezdůvodného obohacení zůstává dále k úhradě částka 40.000Kč.6. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. a jednalo se přitom o spotřebitelskou smlouvu, v níž úvěrující postupoval jako podnikatel a úvěrovaný jako spotřebitel (§ 1810 o.z.). Na vztah účastníků proto musí být použito též ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (konkrétně § 2 tohoto zákona). Podle Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000Kč bez toho, aniž by řádně podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, prověřil jeho úvěruschopnost, proto je Smlouva podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté peníze, neboť na jeho straně vzniklo plněním bez právního důvodu bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.) a protože nebylo prokázáno, že by žalovaný z tohoto titulu na dluhu žalobci, popř. jeho právnímu předchůdci něco uhradil, soud kromě již pravomocně přiznané částky 9.180 Kč, přiznal částku 30.820 Kč, což celkem představuje částku 40.000Kč, kterou žalovaný bez právního důvodu od právního předchůdce žalobce obdržel. Z uvedeného tak vyplývá, že žalovaný z uvedeného právního titulu částku 40.000Kč nezaplatil a má povinnost ji zaplatit i se zákonným úrokem z prodlení tak, jak v žalobě požadoval žalobce (odst. I. výroku).9. Soud rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., má-li účastník ve věci úspěch jen částečným, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při posouzení procesního úspěchu a neúspěchu přihlédl nejen k jistině požadované žalobcem ve výši 71.132 Kč, ale také k dospělému příslušenství pohledávky a když tak učinil porovnáním úspěchu a neúspěchu účastníků řízení, zjistil, že úspěch žalovaného byl 52% a neúspěch 48%, proto procesně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 4% z této částky. S ohledem na nepatrný úspěch žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu ani žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ odst. II. výroku).