9 C 349/2023-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 31.8.2023 se žalobce domáhal zaplacení 29.888,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.460,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.753,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.713,77 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 11.795,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřeli , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 15.000 Kč vyplacený při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatky za poskytnuté úvěru ve výši 7.350 Kč, za administrativní činnost 1.394 Kč, za splátky v hotovosti 2.700 Kč, celkem 27.888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč s poslední splátkou do 12.9.2022. Žalovaný své závazky porušil tím, že opakovaně neplnil a ocital se v prodlení. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila k 13. 9. 2022 celkem 11.795,03 Kč na jistině, 918,74 Kč na úrocích, 5.250 Kč na poplatcích za poskytnutí úvěru, 995,66 Kč na administrativních poplatcích a 1.928,58 Kč na poplatcích za hotovostní splátky. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy byla , datum, postoupena žalobci, s účinnosti od , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a poté předžalobní výzvou vyzván k zaplacení částky 29.888,01 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalovaný nezaplatil.2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se bez předchozí řádné a včasné omluvy přes poučení soudu k jednání nedostavil a soud proto postupoval podle § 101 o.s.ř., věc projednal bez přítomnosti žalovaného a provedl žalobcem navrhované důkazy.3. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.4. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalovaného , právnická osoba, ., což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od , datum, a oznámením o postoupení pohledávek z , datum, .5. Ze smlouvy o úvěru , právnická osoba, č. , hodnota, uzavřené , právnická osoba, . a žalovaným , datum, bylo prokázáno, že , právnická osoba, . poskytla žalovanému na základě jeho žádosti částku 15.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatky v celkové výši 12.884 Kč (úrok 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, poplatek za vyhodnocení 1.394 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 2.700 Kč) splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně s RPSN 272,44 %. Součástí smlouvy byl předpis splátek a způsob zúčtování plateb.6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 31. 7. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 34.337,86 Kč ve lhůtě do 15.8. 2023. Doklad o doručení výzvy prokazuje, že žalovaný byl právním nástupcem původního věřitele o dluhu informován a vyzván k zaplacení.7. Ve spise se nenachází žádný doklad o žalovaným provedených úhradách poskytnuté částky 15.000 Kč a žalovaný, který byl v řízení nečinný nic netvrdil.8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.13. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce v hotovosti 15.000 Kč a dle obsahu spisu nezaplatil nic. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal příjmem žalovaného, osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a smlouvu proto shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 15.000 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení a ve zbytku žalobu zamítl. (výrok I. tohoto rozsudku)15. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262)16. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na smlouvou sjednané poplatky v celkové výši 14.888,01 Kč a příslušenství nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. (výrok II. tohoto rozsudku)15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. dle kterého přizná soud náklady řízení úspěšnému účastníkovi. Pokud měl účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení rozdělí, popřípadě nepřizná náhradu žádnému z účastníků. Žalobce byl úspěšný v rozsahu nepatrně převyšujícím 50 %, bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků.