13 C 178/2025-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 30 750 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 30 750 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, na internetových stránkách www.zaplo.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, která měla být splacena do 22. 5. 2024. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 5 750 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 19. 3. 2024 na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně dne 17. 10. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, úvěrové historie a lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie. Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nebylo tedy doloženo ničeho.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.4. Dne 27. 1. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit a zaplatit úrok ve výši 5 750 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, splatnost byla stanovena na 18. 4. 2024. Žalovaná uzavřením smlouvy o úvěru udělila souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posouzení své úvěruschopnosti a solventnosti. Žalovaná dále potvrdila, že se seznámila s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně k žalobě přiložila rovněž obchodní podmínky svého právního předchůdce.6. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, poskytnuta částka 25 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že dne 3. 8. 2023 na něj byla zaslána částka 0,01 Kč k identifikaci klienta – žalované.7. Z výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 31 675 Kč.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku s žalovanou ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalované částku celkem 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 18. 4. 2024 a uhradit úrok ve výši 5 750 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.12. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalované.20. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení ž